Systematika, anatomie a rozmnožování obojživelníků
V současné době tvoří žijící obojživelníci tři řády, jejichž názvy jsou někdy synonymizovány s dříve používaným označením podtříd. Dříve se tedy třída Obojživelníci (Amphibia) dělila na:
Podtřída: Apoda (beznozí)
Řád: Gymnophiona (červoři)
Podtřída: Caudata (ocasatí)
Řád: Urodela (Urodelomorpha) (mloci)
Podtřída: Salientia (bezocasí)
Řád: Anura (žáby)
V současném členění obojživelníků však splývají podtřída a řád v jedinou taxonomickou jednotku - řád a vědecký název pak používá autor od autora dle vlastního uvážení.
Třída: Obojživelníci (Amphibia)
Řád: Gymnophiona (červoři), syn. Apoda (beznozí)
Řád: Urodela (Urodelomorpha) (mloci), syn. Caudata (ocasatí)
Řád: Anura (žáby), syn. Salientia (bezocasí)
Červoři - Gymnophiona
Jsou skupinou, která se v zajetí objevuje jen minimálně. Tvarem těla se podobají červům, žijí převážně v tropech, a to v půdě ( až na vodní čeleď Typhlonectidae). Zde si hloubí dlouhé chodbičky. Oplození mají vnitřní, vykazují určitý stupeň péče o vejce, která hlídají v závitech svého těla. Některé druhy jsou živorodé, jiné snášejí vejce do vody, kde jejich larvy prodělávají vývoj až do metamorfózy, tak jak to známe u ostatních obojživelníků. Pro jejich chov se hodí akvária s vysokou vrstvou mírně vlhké půdy. Teplota vzduchu kolem 27 °C. Krmíme je larvami hmyzu a červy.
Mloci - Urodela
Vývoj mloků (upraveno podle J. Gaislera)
rh - Rusconiho háček
Jsou až na vyjímky (Sirenidae) tvorové podlouhlého těla s ocasem a čtyřmi končetinami. Většina druhů má oplození vnitřní - samičky sbírají okrajem kloaky samcem odložený slizový váček tzv. spermatofor. Vajíčka snáší jednotlivě do vodního prostředí, většinou do shluků rostlin. Řada druhů je vejcoživorodá nebo živorodá. Larvy se podobají dospělým, nemají však ještě vyvinuté končetiny. Dobře jsou u nich patrné vnější keříčkovité žábry a přichycovací Rusconiho háček. U některých druhů nedochází k proměně, ale pohlavně dospělé larvy jsou schopné rozmnožování - hovoříme o neotenii (Axolotl sp., aj.)
Žáby - Anura
Vyznačují se v podstatě uniformním tvarem těla, které je bezocasé, opatřené čtyřmi končetinami, z nichž zadní jsou mohutnější. Nejnápadnějším znakem žab je jejich schopnost vydávat zvuky, které mohou sloužit k základnímu dorozumívání uvnitř druhu (námluvy, nebezpečí, apod.). Oplození je u žab vnější a většinou k němu dochází ve vodě nebo její blízkosti. Vejce jsou pak ve slizových shlucích, provazcích nebo pěnových hnízdech umístěna buď přímo do vody, na vodní rostliny nebo na rostliny těsně nad vodou rostoucí. Některé druhy se však vyznačují specializovanou péčí o vejce, někdy i o larvy, tzv. pulce. Pulci se dospělým žábám nepodobají, zpočátku spíše připomínají larvy ocasatých obojživelníků, nemají však Rusconiho háček. Vnější žábry se brzy po líhnutí uzavírají pojivovou řasou a na žaberních obloucích narůstají žábry vnitřní. U žab bylo prokázáno barevné vidění.
Obecně lze říci o obojživelnících, že jejich kůže je jemná, opatřená mnoha slizovými žlázami, které mají za úkol ji udržovat neustále vlhkou. Některé z těchto žláz se časem vyvinuly v žlázy jedové. Starou kůži obojživelníci svlékají vcelku nebo v cárech a obvykle ihned požírají.
Páření žab (podle Doc. J. Hajera)
