Po přečtení výborného článku “Pták roku 2003 - vrabec domácí” od pana Podpěry ve Fauně č. 7 jsem si řekl: Tak a je mi jasné, jak u nás, ale i dále na sever a západ mohla žít a hlavně se množit želva bahenní Emys orbicularis. Bylo to tím, že zde bylo tepleji. Že v Grónsku žili lidé i krávy, že Grónsko v překladu znamená zelená země, to jsem věděl, ale nedal jsem si to do souvislosti s teplotou ve střední Evropě. O zprávě od Kosmase jsem nevěděl.
Je to asi rok, co jsem kolegovi Šrámkovi v Praze na burze vysvětloval, jak probíhá rozmnožování tohoto druhu želv a on se mně zeptal, jak se tedy mohly množit u nás. Musel jsem mu říct, že to nevím a že za těchto teplotních podmínek se zde ani množit nemohly, že vůbec pochybuji o pravdivosti informací, že ve středověku zde běžně žily. A to měly žít nejen u nás, ale i v dnešním Německu a Polsku.
Szalay a Szalayová uvádí ve svých knihách o želvách, že tento druh byl ve středověku postním jídlem u nás v klášterech. Zdroj informací neuvádí.
Ano, žily zde a hlavně se zde mohly rozmnožovat, díky tomu, že bylo podstatně tepleji, než je v dnešní době.
Podle slovníku naučného byl středověk v Evropě v období od konce Říše římské do začátku objevitelských cest, tedy od pátého do patnáctého století. Uprostřed té doby žil i Kosmas, a jak píše pan Podpěra, v té době byly teploty u nás takové, že byly dvě úrody do roka.
Při postupném ochlazování, které potom nastalo, se již přestaly tyto želvy rozmnožovat, ale díky své dlouhověkosti snad až 120 roků, zde ještě přežívaly dost dlouho po skončení období tepla. Zimy překonávaly v dostatečně hlubokých nádržích s bahnem, do kterého se zahrabaly, ale na rozmnožování neměly již dostatek tepla a nemají ani dnes.
Někteří autoři uvádějí o množení těchto želv, že vajíčka přečkávají zimu v zemi a na jaře se vylíhnou malé želvy, nebo že i když se těsně před zimou ještě vylíhnou, tak také přečkají zimu v zemi. Tyto želvy zahrabávají svá vajíčka maximálně 10 cm hluboko a tak si neumím představit, že by vajíčka či vylíhlé želvičky v mrazech, které u nás jsou, mohly v této hloubce přežít jeden den, natož celou zimu. Takové přečkání zimy je možné v nejjižnější Evropě nebo v severní Africe, kde teploty neklesají pod bod mrazu a tato “zima” trvá krátkou dobu, ne však u nás, kde trvá zima půl roku.
Když pan Podpěra článek psal, pochybuji, že myslel na želvy, ale jak vidět, ponaučení se dá najít i ve věcech zdánlivě spolu nesouvisejících.
