O pomůckách jsme si už sice jednou v našich článcích povídali, ale přesto bych se o nich ještě jednou ráda zmínila a to poněkud uceleněji. Pomůckami můžeme nazvat všechny prostředky, s jejichž pomocí s koněm zacházíme, ať již při výcviku ze země nebo v sedle, nebo také třeba při transportu, veterinární prohlídce atd.
• Provázková ohlávka se základním vodítkem o délce asi 3,7 m.
V prvé řadě je to hlavně ohlávka a k ní karabinou napojená vodítka v různých délkách a průměrech. Určitě jste si na našich fotografiích už dávno všimli, že ohlávka je provázková, s několika uzlíky po stranách a vespod. Oproti klasické široké nylonové nebo kožené ohlávce má jednu velkou výhodu – je mnohem ostřejší. V momentě, kdy se kůň opře do klasické široké ohlávky, tak žádnou zvláštní bolest necítí a většinou zabírá tak dlouho, až se ohlávka vyvleče ze spony nebo povolí karabina. Opřít se do provázkové ohlávky už je pro koně mnohem problematičtější. Protože je úzká, je v tlaku dosti ostrá, kůň znatelně cítí její tlak za ušima, když zabere proti ohlávce. Kromě toho je ohlávka vybavena speciálními uzlíky po stranách, jež při tlaku působí na akupunkturní body koně, což rovněž znatelně urychlí komunikaci. Uzel, jehož pomocí se ohlávka koni uvazuje, hned tak nepovolí, spíše se v tlaku utahuje. Komunikace je pak mnohem jasnější, když jde kůň proti ohlávce, sám si působí bolest, jež má možnost zastavit tím, že on sám tlak povolí. Učí se ohlávku následovat, nikoli proti ní bojovat.
•Vodítko o délce 7 m s kroužkem na konci.
Vodítko, se kterým začínáme výcvik je asi 3 m dlouhé, o průměru zhruba 16 mm. Je vyrobeno nejlépe z lodního lana, jež je dostatečně ohebné a přitom těžké tak, aby signály z našich rukou byly co nejlépe přenášeny přes karabinu na ohlávku. Běžná nylonová vodítka jsou příliš lehká, bavlněná zase příliš tuhá, neohebná.
K výcviku je dobré použít několik vodítek o různých délkách, abychom byli schopni pružně řešit různé situace. Koně jsou totiž mistry v odhadování vzdálenosti (souvisí to s jejich schopností bilaterálního vidění). Na vodění nám většinou stačí krátké, asi dvoumetrové vodítko (strunka – používá se i v kombinaci s hůlkou místo biče, nebo když chceme jezdit na koni na volno jen s vodítkem kolem krku). Pokud ale chceme koníka lonžovat nebo někam na kruhu vyslat, je lepší použít právě vodítko o délce asi 3,7 m, jež je dobré pro naučení základů. Také jej používáme při ježdění s jednou otěží nebo si jej můžeme uvázat jako hackamore (již jste viděli v minulých článcích Fauna 24/2003, 15. část, a Fauna 22/2003 13. část).
•Nejdelší a zároveň nejtenší vodítko o délce 15 m.
Později budeme chtít koně zjemnit tak, aby reagoval na řeč našeho těla, aniž by byl v naší bezprostřední blízkosti, je to příprava na práci ve volnosti. Máme k tomu možnost použít vodítko o délce asi 7 m. Tato délka je také dobrá v případě střetnutí s problémovým koněm. Máme tak možnost dostatečného odstupu a když se při kontaktu kůň rozhodne prchnout, vodítko nám nespálí ruce a je dostatečně dlouhé na to, abychom mohli včas zareagovat a posbírat je znovu pevně do rukou a cuknutím obrátit pozornost koně zpět na sebe. Budeme-li tuto délku dostatečně důsledně používat, naučí se koník respektovat nás i na tuto větší vzdálenost. Vodítko má na jednom konci připevněn kroužek, máme tak možnost udělat smyčku, navléci vodítko koni na krk a ovládat jej pouze takto, bez ohlávky.
Když už máme jistotu, že nás koník plně respektuje na vzdálenost 7m, můžeme si ověřit jeho reakce ještě na větší vzadálenost a to na vodítku o délce 15 m. A pokud se zadaří, dále už můžeme cvičit ve volnosti.
•Hůlka s krátkým 2 m vodítkem (strunou).
Hůlka, jež nám může ve výcviku velmi pomoci, je dlouhá asi 1,3 m a hlavně je oproti klasickému biči celá z tuhého laminátu a tudíž neohebná. To je důležité obzvláště proto, abychom měli možnost ji použít jako prodloužení ruky při působení tlakem na různé části koně (např. při cvičení s problémovým koněm, kdy si nejsme jisti reakcí a tudíž chceme zůstat v bezpečné vzdálenosti, ale přesto mít možnost komunikovat). Můžeme ji plně využít i v sedle, podobně jako drezurní bič, nebo ji můžeme použít k řízení koně při ježdění bez uzdečky (probereme ještě v dalších pokračováních). Připevníme-li na její horní konec nejkratší tenké vodítko (strunu) o délce asi 2 m, dostaneme perfektní pomůcku pro cvičení ze země podobnou klasickému biči (využijeme ji zejména jako skvělý komunikační prostředek při práci v kruhovce a ve volnosti).
Docela zásadní věcí, jež bychom si měli vždy uvědomovat je, že pomocí hůlky koně učíme našemu tlaku ustupovat, na rozdíl od vodítek, která by kůň měl vždy následovat. Tento fakt je velmi důležitý pro další pokročilejší výcvik a měl by být jednou provždy vyjasněný.
