Vytisknout

Koncem minulého roku vydalo muzeum Komenského v Přerově publikaci, která nese jméno SOUSTAVA A ČESKÉ NÁZVOSLOVÍ PTÁKŮ SVĚTA. V předmluvě je zmíněno i moje jméno, skutečně jsem se k některým částem vyjadřoval, proto hodlám zveřejnit svoje stanovisko. Než řeknu cokoliv dalšího, chci zdůraznit, že v žádném případě jsem se nepodílel na podobě názvosloví papoušků! Tento oddíl dopadl podle mého názoru velice špatně, já sice cítím podíl viny, když jsem se vyjádřit nestihnul, ovšem byl jsem ujištěn, že je snaha, aby jména odpovídala jménům z publikací Milana Vašíčka.

Autory názvosloví jsou Karel Hudec, Miroslav Čapek, Jr., František Hanák, Jiří Klimeš & Roman Pavíza. Z knihy není samozřejmě poznat, kdo jaký oddíl zpracovával, to se můžeme jen dohadovat. Lze ovšem postupovat vylučovací metodou. Základní kolektiv autorů je totožný s autory názvosloví z tak zvaného Goslerova atlasu. Jak známo, z tohoto názvosloví naskakovaly pupínky všem, řadovými chovateli počínaje a panem profesorem Veselovským konče. Nutno poznamenat, že toto nové názvosloví představuje výrazný pokrok oproti Goslerovi. V poslední části této práce jsem se z několika stran doslechl, že pan Dr.Hudec nechce již s touto činností mít nic společného. Je zřejmé, že jeho vliv na konečnou podobu neodpovídá velikosti jeho jména pro českou ornitologii. Papoušky rozhodně nedělal. Roman Pavíza je po smrti, Jiří Klimeš přistoupil až dodatečně. Pan Dr. František Hanák, kterého sice osobně neznám, jeví se mi jako člověk rozumný a přístupný podle telefonického i písemného styku, rovněž není autorem pasáže papoušci. Naopak se domnívám, že právě jeho zásluhou zmizeli všeobecně odsuzovaní traváčci a vrátili se nám neofémy i některé další názvy. Takže nám nakonec vychází, že autorem oddílu papoušci je pan Ing. Miroslav Čapek Jr. Z některých písemných podkladů je více než zřejmé, je to dokladovatelné, že pan Čapek bohužel papoušky vůbec nezná. Jeví se dokonce jako člověk značně svéhlavý a k připomínkám nepřístupný. To vše v zemi, kde je tak ohromný počet lidí, kteří mají minimálně základní přehled o papoušcích, v zemi, kde papoušci naprosto převládají v chovech ptáků. Já sám se při rozhovorech o papoušcích vyjadřuji jen velice opatrně, protože jsem si zatraceně dobře vědom toho, že okolo mne žije nejméně tisíc lidí, kteří tyto ptáky znají lépe než já! Ne, že bych snad byl naprostý laik, to zase ne, ale jsou tu samozřejmě větší znalci.

• Northiella (Psephotus) haenitogaster – rosela modrokřídlá, nebo papoušek rudobřichý?

V oddílu jsou prohřešky čistě zoologické. Je nevyvratitelné, že ideálem názvosloví je vlastní rodové jméno pro každý rod. Všichni však vědí, že tento ideál je z rozmanitých důvodů nesplnitelný. Jestliže tedy zruším všeobecně používaná rodová jména, jakými jsou například pyrura, tirika, aymara a podobná a vrátím se k všeobecnému pojmenování papoušek, potom je to ze zoologické stránky neomluvitelné, je to prohřešek. Takovými příklady se to bohužel v tomto oddílu jen hemží. Jsou tu však věci daleko horší, naprosto nepochopitelné. Uvedu několik příkladů, které jsou přímo šokující. Příklad první. Northiella haematogaster – nazván roselou modrokřídlou. Že nevíte o jakého ptáka jde? Tak já vám napovím. Je docela dobře znám. Obvykle je řazen do rodu Psephotus. Teď již zajisté víte. Obvykle se česky jmenuje papoušek rudobřichý. A přikládám ještě fotku, aby bylo zřejmé, že je to pojmenování dosti výstižné. Proč jej pan Ing. Čapek přiřadil k rozelám nepochopí asi nikdo. A zvolené jméno druhové, když všechny rozely mají modrá křídla, vypovídá o zvláštní schopnosti geniálně zamotat všechno. Dávno pak používáme rozela se z. Pan Ing. Čapek je nezastavitelná výrobní linka synonym. Příklad další. Psittacula cyanocephala = alexander rudohlavý. Jméno změněno na alexandr indický, protože prý hlava není rudá! Ponechávám bez komentáře, který si každý může udělat sám. Agapornis pullarius = agapornis savanový. Jméno oranžovohlavý změněno, protože hlava je prý červená! Opět geniální, kromě jednoho druhu jsou všichni ostatní ptáci tohoto rodu ptáky savan.

Obávám se, že až jedna třetina jmen je změněna a to většinou na základě takto kvalitních argumentů. Sami si můžete udělat závěr, nakolik pan Ing.Čapek ovládá papoušky.

Vyjadřoval jsem se především k astrildovitým, pěnkavovitým, strnadovitým, zelenáčkovitým, kardinálovitým, vrabcovitým, snovačovitým, vdovkovitým, turakovitým. Nebylo to jednoduché a na celou tuto činnost bylo velice málo času. Velice obtížná je čeleď strnadovitých. Není totiž vůbec jasné, co je nebo není strnadem. Mnohé druhy se velmi častou přesouvají mezi různými čeleděmi. Například u použitého systému napočítáte celkem 73 rodů strnadovitých. U systému Woltersova napočítáte shodný počet rodů, tím však shoda končí, neboť dobrá třetina rodů je jiná, respektive v systému je umístěna jinde. Tady byly některé moje připomínky přijaty, jiné nikoliv. Abych objasnil, jak obtížně se hledá shoda, použiji jednoho příkladu. V Karáskově knize najdeme pod číslem 39. druh Sporophila nigroaurantia = kněžík oranžový. Když toho ptáka uvidíte, tak vás na první pohled toto pojmenování napadne, protože oranžová barva na něm skutečně převládá. Na skutečnost, že tento druh jméno má jsem upozornil a současně i na jeho podobu. V Goslerově atlasu jej najdete pod jménem Sporophila bouvreuil a nese jméno kněžík čepičatý. V současném názvosloví nese jméno skořicový. To vcelku odpovídá, i když to není přesně ono. Ta barva je stejná jako u jikavce a tady je popisována jako oranžová a i v jiných jazycích je oranžový. Je to ovšem jenom drobnost. Vcelku však mohu říci, že tyto všechny skupiny zaznamenaly oproti Goslerovi výrazný pokrok.

• Psittacula cyanocephala – alexandr indický nebo rudohlavý?

S čeledí astrildovitých, na které jsem byl nejvíce zainteresován a kterou jsem komentoval do poslední chvíle, jsem spokojen. I tady najdeme změny, jsou to ale změny buď vyplývající z použitého systému, kdy některé zeměpisné formy byly povýšeny na samostatné druhy, anebo jsou to změny, řekl bych k lepšímu. Tento systém je řazen tak, že začíná rodem Parmoptila. Jsem přesvědčen, že ptáci mezi astrildovité nepatří, ostatně v minulosti je můžeme najít mezi květozoby, sýkorami nebo pěnicemi. Jelikož se předpokládá, že nakonec budou opět přesunuti, je rodové jméno astrild nevhodné a bylo změněno na rezohlávek. S tímto jménem se pak dají přesunout kamkoliv. Druhu Pytilia afra se vrací spíše používané jméno astrild Wienerův a jméno žlutohřbetý by se nadále používat nemělo, neboť žlutou na jeho hřbetě sotva najdeme. U rodu Lagonosticta = amarant najdeme několik nových druhů na které byly povýšeny dřívější zeměpisné formy amaranta tmavého. Jsou to druhy amarant světlezobý, kulikoro a nigerijský (vhodnější by sice bylo šedokrký, ale v době připomínek jsem jeho skutečnou podobu neznal). Amarant rudohřbetý byl nově objeven. Astrild čtyřbarvý je dřívější zeměpisná forma astrilda šedoprsého. Astrild arabský je spíše považován za formu astrilda šedého a astrild černobrvý za formu astrilda vlnkovaného. Zebřička nám zůstala zebřičkou, ale její ostrovní forma je v tomto systému považována za samostatný druh. Když se teď dívám na zvolená druhová jména, mělo být asi pestrá použito pro australský druh, což mi při připomínkách nedošlo. Nekontroloval jsem to, ale jelikož si myslím, že takovéto pojetí nejspíš nevydrží, domnívám se, že je to v podstatě jedno. K druhu Chloebia gouldae se vrací jméno amada Gouldové, stejně těm ptákům nikdo jinak neřekne. U rodu Lonchura = panenky, najdeme teprve v roce 1996 popsaný druh panenka kaštanová. Poslední změna nastala u druhu Lonchura nevermanni = nyní panenka světlehlavá, dříve žlutokrká nebo Nevermannova. Tady nebylo proti čemu protestovat, jméno bylo změněno přiléhavě, když dokonce podle množství světlé barvy na hlavě lze rozlišovat i pohlaví. To jsou všechny změny, které můžeme najít u astrildovitých. Všechna ostatní pojmenování zůstala stejná jako u názvosloví vypracovaného kdysi Rudolfem Vítem. Kontinuita zůstala zachována, což považuji za velké vítězství zdravého rozumu a musím se přiznat, že se mi velmi ulevilo. Domnívám se, že v této partii se nové názvosloví může dobře používat nejméně v tomto století a mohu je s čistým srdcem doporučit. V tomto případě chci poděkovat panu Dr. Hanákovi, který astrildovité zachránil, když měl nesporný vliv na tento konečný výsledek.

Na závěr však chci znovu říci, s názvoslovím papoušků nemám pranic společného, ale nepřestanu si vyčítat, že jsem nebyl pilnější. Škoda.

text a foto: Petr Podpěra

V této odpovědi reaguji na velmi hanlivý příspěvek Petra Podpěry zveřejněný na www.ifauna.cz a uvádějící nepravdivé a polopravdivé informace ohledně českých jmen ptáků publikovaných v knize Soustava a české názvosloví ptáků světa (Hudec et al. 2003). Autor článku v úvodu konstatuje, že z knihy sice není poznat, kdo jaký oddíl zpracovával, ale již v následujících větách spekuluje a pochybnou vylučovací metodou dokonce "přesně" stanovuje autora části papoušci. Na rozdíl od Petra Podpěry jsem členem názvoslovného týmu, a to po celou dobu 12 let, během kterých české názvosloví ptáků vznikalo, a tudíž mohu poskytnout zcela konkrétní informace. Nemusím se proto oddávat spekulacím a dohadům, nehodlám si vymýšlet charakterové vlastnosti pisatele podobně jako to činí on na mou adresu a snažím se všemožně držet faktografického materiálu, přičemž uvádím i přesné odkazy na literaturu (včetně čísel stran nebo barevných tabulí), aby si případný zájemce mohl vše sám ověřit.

Především chci zdůraznit, že nejsem a ani jsem nikdy nebyl autorem názvosloví řádu papoušci, jak tvrdí P. Podpěra. Tuto část zpracovával sice Roman Pavíza, ale pozor, ani on není autorem! Pouze převzal, a podle mého názoru zcela správně, názvosloví z knihy Papoušci 6 (Felix 1979) z edice Zvířata celého světa. SZN, Praha. Řada názvů z tohoto názvosloví byla dobrých a nevidím důvod je měnit. Např. Felixův traváček Bourkův zněl rozhodně lépe a nepůsobil v češtině tak násilně jako neoféma bourek, kde rodový název "neoféma" je násilně počeštěnou formou staršího vědeckého jména Neophema (dnes Neopsephotus) a "bourek" je zpotvořeninou druhového názvu bourkii, k níž evidentně došlo v důsledku základní neznalosti etymologie tohoto slova. Druhové vědecké jméno bourkii je odvozeno od generálního guvernéra Nového Jižního Walesu (Sir Richard Bourke - 1777-1855). Papouška objevili na březích řeky Bogan, poblíž palisády pojmenované Fort Bourke podle guvernéra. Možná by neškodilo, kdyby si Petr Podpěra občas ověřil původ některých slov, pak by možná nebyl tak horlivým zastáncem nevhodných názvů. I prof. Veselovský ve své knize Veselovský (1986): Výlet do třetihor, Mladá fronta, Praha, na straně 174 použil zcela správně název papoušek Bourkeův, a nikoliv neoféma bourek. Starší český rodový název traváček nebyl až tak špatný - druh sbírá potravu hlavně na zemi mezi trávami a jinými rostlinami se zrajícími semeny, anebo pod keři a stromy, ze kterých napadala semena - viz str. 522 a 523 ve 4. svazku (Parrots to Dollarbird) vůbec nejlepší monografie na australské ptáky - Higgins (ed.), 1999: Hanbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Oxford University Press, Melbourne, ornitologům celého světa všeobecně známé pod zkratkou HANZAB. Přirozeně nikdo nebrání chovatelům ptáků používat názvy, na které jsou zvyklí, včetně hovorových. To nebylo a není ani cílem autorů názvosloví ptáků. Něco jiného je ovšem ornitologické názvosloví, které by mělo vycházet spíše z odborných podkladů než ze slangově znějících bourků.

Pokud jde o názvosloví jako celek, je to výsostně kolektivní dílo všech pěti uvedených autorů. Všichni na něm odvedli velký kus práce. Které části kdo zpracovával, o tom P. Podpěra nemá ani ponětí, jak vyplývá z jeho nepravdivých výroků a pochybných spekulací. Když už chtěl kritizovat české názvy některé z čeledí nebo řádů, které jsem skutečně zpracovával já (bylo jich celkem 15), měl si alespoň vybrat některou z nich, např. Maluridae nebo Falconiformes a mohli jsme se pobavit o správnosti nebo vhodnosti vytvořených jmen. Dále bych doporučoval, aby si přečetl úvod k naší knize a zejména metodiku práce, aby vůbec pochopil, že jsme "nevařili z vody" a nevytvářeli názvosloví bez znalostí, ale naopak po pečlivé přípravě, studiu a zvažování. Píše se tam kromě jiného, že při revizích původního názvosloví, tedy verze z r. 1994, jsme se maximálně snažili uplatnit také vlastní terénní zkušenosti s mnoha ptačími druhy, s nimiž se autoři názvosloví a korespondenti seznámili během expedic na všech kontinentech. Kromě toho se může podívat na seznam použité literatury, jaké hory těch nejlepších knih a odborných časopisů v daném oboru jsme prostudovali, než jsme si dovolili vytvořit názvy těch druhů, které osobně neznáme z přírody.

Když už P. Podpěra zmiňuje moje jméno, a protože jsem se v konečné fázi podílel na revizi jmen většiny druhů ptáků světa, včetně papoušků, resp. na odstraňování chyb ze staré verze tzv. goslerovského názvosloví, rád odpovím také na jeho výhrady k jednotlivým vybraným názvům. Tyto revize nám zabraly několik měsíců práce, přičemž jsme se maximálně snažili nahradit názvy zcela nevhodné, nepřesné, mylné a zavádějící, kterých byla v původním názvosloví přibližně jedna třetina, co nejvhodnějšími jmény novými. Nic jsme nedělali pouze teoreticky, vše se pečlivě studovalo a ověřovalo, než jsme vytvořili nová jména.

Nejsem specialistou na papoušky, to však neznamená, že o nich nic nevím. Ptáky se zabývám přes 30 let, a to v globálním měřítku. Jestli znám nebo neznám konkrétní druhy, o tom při vší úctě opět pisatel nemá ani ponětí. Třeba kritizovanou roselu modrokřídlou Northiella haematogaster (nikoliv "haenitogaster", jak mylně uvádí u zveřejněného obrázku) znám přímo z terénu z Austrálie, a pokud by si Petr Podpěra dal tu námahu, než příště vypustí do světa nějakou nepravdivou informaci, a zašel ke mně třeba na kávu, ukážu mu i vlastnoručně z přírody (nikoliv z klecí) pořízené diapozitivy různých druhů papoušků. Nebo kdyby navštívil některou z mých přednášek o ptácích různých zemí, možná by příště nevyrukoval s podobným tvrzením. Velmi by mě zajímalo, zdali někdy tyto papoušky viděl v přírodě on sám! A proč došlo k přejmenování papouška rudobřichého na roselu modrokřídlou? Prostě proto, že rodový název rosela ukazuje lépe na příbuznost s roselami na rozdíl od nic neříkajícího všeobecného rodového názvu papoušek. To není můj výmysl, stačí se podívat i do nejmodernější literatury, tento druh bývá někdy řazen přímo do rodu Platycercus (rosela), nebo Psephotus - viz taxonomická poznámka na straně 378 v Del Hoyo et al. (eds.), 1997: Handbook of the Birds of the World. Vol. 4. Sandgrouse to Cuckoos, Lynx Edicions, Barcelona. Ostatně druh byl i původně popsán pod vědeckým názvem Platycercus haematogaster Gould, 1838. Dále by si Petr Podpěra měl přečíst, že rod Northiella patří společně z některými dalšími rody australských papoušků do podčeledi Platycercinae, viz strana 192 ve výše citované monografii HANZAB (l. c.). Nebo ať se podívá do nejnovějších světových checklistů a uvidí, že rod Northiella je tam řazen hned za rod Platycercus - viz např. strana 138 v Clements, 2000: Birds of the World: A Checklist. Ibis Publishing Company, Temecula, California; nebo strana 188 v Dickinson (ed.), 2003: The Howard & Moore Complete Checklist of the Birds of the World. Christopher Helm, A & C Black, London. Kdyby mu to ještě nestačilo, mohu citovat další zdroje. A proč došlo ke změně druhového názvu p. rudobřichý na r. modrokřídlá"? Jednoduše proto, že tento druh může mít břicho nejenom rudé, ale také žluté - poddruh N. h. narethae - viz tabule č. 21 v HANZAB (l. c.), nebo tabule č. 34 v Juniper & Parr, 1998: Parrots. Pica Press, Sussex; nebo strana 282 v Pizzey & Knight, 2001: The Field Guide to the Birds of Australia. Angus & Robertson, Sydney. P. Podpěra tendenčně zařadil do textu pouze obrázek jedince s červeným břichem, kdyby byl objektivní, měl by vedle něj zařadit i jedince s břichem žlutým. Protože to nezmiňuje ani nikde v textu, lze si věc vysvětlit tak, že tuto skutečnost buď záměrně zamlčuje, anebo (a tato alternativa se jeví být vzhledem k prosazovanému názvu pravděpodobnější) o existenci papoušků "rudobřichých" se žlutým břichem nemá ani ponětí. Druhový název "modrokřídlý" se mi jeví jako neutrální (všechny čtyři poddruhy N. haematogaster totiž mají skutečně modrá křídla), byť jej také nemusím pokládat za nejlepší. Zato se mi docela líbí anglický název tohoto druhu "Blue Bonnet", který pokládám za výstižný, a možná by stálo za úvahu se od něj inspirovat u českého druhového názvu. Pouze v jedné věci bych s Petrem Podpěrou zcela souhlasil, a to sice s pravopisnou podobou rozela namísto rosela, tak jako v moderní češtině používáme univerzita namísto universita. Nejsem jejím tvůrcem, tento rodový název jsme rovněž převzali z názvosloví Felixe (l. c).

Druhým kritizovaným názvem je alexandr indický Psittacula cyanocephala, který by se podle P. Podpěry měl každopádně jmenovat rudohlavý. Když už nevěří mně, odkazuji opět na světovou literaturu. O tom, že druh žije v Indii, asi nikdo nemůže pochybovat, viz např. Dickinson (l. c.), str. 193. Obývá větší část Indického subkontinentu a také Srí Lanku. Hlava samců je, cituji "plum-red and purplish-blue", viz str. 420 a tabule 25 v Grimmett et al., 1998: Birds of the Indian Subcontinent. Christopher Helm/A & C Black, London; "plum-coloured", - viz str. 117 a tabule 31 v Harrison, 1999: A Field Guide to the Birds of Sri Lanka. Oxford University Press, Oxford & New York; nebo "mauve-red fading to blue" - viz str. 409 a tabule 49 v Juniper a Parr (l. c.). Pokud nejsem barvoslepý a navíc věřím expertům, kteří citované knihy psali, vychází mi z toho, že hlavy samců jsou volně přeloženo zbarvené švestkově, nebo nafialověle či mají barvu lila přecházející v modrou, ale nikoliv typicky rudé. Je to ostatně vidět také na zveřejněném snímku P. Podpěry. Taktéž anglický název je Plum-headed a nikoliv Red-headed Parakeet.

Agapornis savanový Agapornis pullarius by se dle Petra Podpěry měl jmenovat oranžovohlavý. Druhový název oranžovohlavý by opět nebyl dobrý, čelo, líce a hrdlo samců jsou, cituji červené - viz str. 15 a tabule 2 ve Fry et al., 1988: The Birds of Africa, vol. III: Parrots to Woodpeckers. Academic Press, London & San Diego; nebo str. 429 a tabule 47 v Zimmerman et al., 1996: Birds of Kenya and Northern Tanzania. Christopher Helm, London; jasně červené viz str. 386 a tabule 43 v Juniper a Parr (l. c), třešňově červené - viz. str. 180 a tabule 90 v Stevenson a Fanshawe: Field Guide to the Birds of East Africa. T & A D Poyser, London, červenavé viz str. 216 a 217 v Sinclair a Ryan, 2003: Birds of Africa south of the Sahara. Struik Publishers, Cape Town, oranžově červené - viz str. 409 a tabule 43 v Del Hoyo et al. (l. c.) nebo str. 480 a tabule 53 v Borrow a Demey (2001): Birds of Western Africa. Christopher Helm/London. Také anglický název je Red-headed Lovebird, tedy červenohlavý, nikoliv oranžovohlavý. Samice jsou na uvedených částech hlavy více oranžové než červené, ve světě je však všeobecně vžité, že tzv. "barevné" názvy ptáků v nejrůznějších jazycích včetně češtiny se tvoří u druhů s výrazným pohlavním dimorfismem spíše podle zbarvení samců, než podle zpravidla méně výrazných samic. Hlava tedy není "prý červená" (cituji výrok P. Podpěry na mou adresu), ale je opravdu červená. O tom není sporu a shodují se na tom všichni nahoře citovaní autoři. Není rovněž pravdou, jak píše P. Podpěra, že by všichni zástupci rodu Agapornis, kromě jednoho druhu žili pouze v savanách. Např. v lesích žije A. taranta, A. swindernianus, A. roseicollis, A. lilianae a A. nigrigenis - viz. např. str. 409-411 v Del Hoyo et al. (l. c.). Že by se opět všichni autoři těchto vynikajících publikací mýlili a pouze P. Podpěra měl pravdu?

Na otázku pana Podpěry, "nakolik pan Čapek ovládá papoušky" odpovídám protiotázkou, "nakolik je zná pan P. Podpěra?". Závěr si může každý čtenář udělat sám.

Dále mě poněkud udivuje, jaké mi Petr Podpěra přisuzuje charakterové vlastnosti, aniž by mě znal, někdy v životě se se mnou setkal nebo alespoň komunikoval telefonicky, elektronicky či písemně. O konečné podobě názvosloví jsme rozhodovali kolektivně, a kdybych byl tak nepřístupný k připomínkám, jak nepravdivě uvádí P. Podpěra, nikdy bych nehlasoval pro mnoho navržených názvů včetně jeho vlastních, naopak pokud návrhy nových názvů byly rozumné, odpovídaly skutečnosti a byly lepší alternativou starších nevhodných jmen, myslím, že nikdo z názvoslovného týmu proti tomu nic nenamítal. Na druhé straně jsme však nemohli akceptovat některá neadekvátní nebo zcela mylná jména. Každopádně výsledná podoba názvosloví je kompromisem, o čemž svědčí kromě jiného i přijetí řady chovatelských názvů. Uvědomujeme si, že chovatelská obec je značně početná a v zájmu maximálního sjednocení české nomenklatury jsme proto přijali třeba i rodové názvy jako neoféma, které se mně osobně z češtinářského hlediska líbí pramálo. V řadě případů také kompromisně uvádíme dva názvy, ornitologický a vžitý chovatelský. Chovatelské, tak jako každé jiné názvosloví není rovněž bez chyb a jiných nedostatků, příkladem mohou být 3 druhy "modroušků" rodu Estrilda, kteří jsou světlešedí, tmavěji šedí, šedí, perlově šedí s jemným modravým nádechem pláštíku (E. caerulescens), olověně šedí, jemně modravě šedí (E. caerulescens), viz např. str. 763-764 a tabule 138 v Borrow a Demey (l.c.), str. 703 v Sinclair (l.c.), nebo str. 366-368 a tabule 47 v Clement et al., 1993: Finches & Sparrows. Christopher Helm/A & C Black, London. Při pohledu na ně člověka napadne spíše název "šedoušci" nebo "šedáčci". Nebo třeba papoušek "tepuj batavika" Touit batavicus u něhož bil do očí zejména druhový název - batavika, počeštěná forma vědeckého batavicus, což je mylné toponymum odvozené od Batavie na Jávě - tohle je ale neotropický (jihoamerický) papoušek! Právě takovéto nesmysly jsme se snažili vychytat, a to i z chovatelského názvosloví. Protože, jak uvádím výše, názvosloví je kompromisem mezi protichůdnými názory a odlišnými názvy prosazovanými různými skupinami lidí, v některých případech (naštěstí jich není mnoho) jsme použili v zájmu dosažení kompromisu prosazovaný název i s vědomím, že nemusí být nejlepší ani nejvýstižnější, i když jsme měli v záloze jiný, vhodnější.

Právě názvosloví astrildů, amadin apod., nad kterým se P. Podpěra tak rozplývá, jak je vylepšil až téměř k dokonalosti, je slabším článkem celé publikace. Je absolutně nekonzistentní, jeden vědecký rod má různé české rodové názvy a tytéž názvy jsou opět používány v jiných rodech atd. Názvy papoušků z revidovaného názvosloví sice P. Podpěra považuje za šokující, ale přitom mu vůbec nevadí opravdu neuvěřitelné prznění češtiny i věnovacích jmen, které se široce používá v chovatelské literatuře. Jak uvádí člen názvoslovného týmu, Jiří Klimeš, "jsou to např. hrůzy typu kakadu gofin, agapornis fišeri, papoušek alexandrin, rosela penant, zmíněná neoféma bourek aj. (viz např. De Grahl, W., 1984: Cizokrajní ptáci v klecích - papoušci. SZN, Praha; Smrček, M., 2003: Kapesní atlas exotických ptáků. Ottovo nakladatelství, Praha). Něco takového se snad dá tolerovat jako ústní hantýrka mezi chovateli, ale nikdy by se to nemělo objevit na papíře, natož v tištěné podobě. Kromě toho, že jde o pravopisné hrubky v podobě malých začátečních písmen, není rovněž přípustné komolení jmen osob. I např. v mikrobiologii se musí zachovávat správné podoby vlastních jmen v počeštěných rodových názvech bakterií - např. rickettsie, ehrlichie, pasteurely a nikoli riketsie, erlichie, pasterely (což se někdy děje, ale je to neznalost a chyba). Některé knihy, např. Verhoef-Verhallenová, E.J.J., 2001: Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách, Rebo Productions, Dobřejovice, jsou trochu méně radikální, nicméně jména komolí také a píší papoušík Fišerův (nikoli Fischerův) nebo rosela Penantova (s jedním "n"). V dalších knihách je docela rozumné názvosloví bez zkomolenin vlastních jmen (Fischerův, Bourkův, Pennantova aj.). Takže i v chovatelské literatuře je velmi rozmanitý přístup a někteří překladatelé nebo korektoři asi neměli dost silný žaludek na ty nejhroznější zpotvořeniny."

Když ze sebe dělá Petr Podpěra znalce, dost mě zaráží, že odkazuje jak v tomto příspěvku, tak v korespondenci s navrženými změnami názvů, které mi v loňském roce byly přeposlány k posouzení, na různé, dnes již zastaralé a neaktuální literární zdroje a zdá se mi, jakoby ustrnul či usnul jako Šípková Růženka někdy v 80. letech minulého století či ještě dříve a od té doby čekal na polibek, který ho probudí. Neustále se odvolává např. na Wolterse (1975-1982): Die Vogelarten der Erde. Paul Parey, Hamburg & Berlin, a naopak jako by zcela ignoroval moderní světové monografie. Nevím nic tom, že by Woltersova práce jakkoliv udávala tón v soudobé ornitologii. Mohu si proto položit otázku, zdali vůbec sleduje vědecký pokrok a vývoj v ornitologii a zdali vůbec o existenci těchto děl ví. Kdyby tomu tak bylo, asi by nemohl do světa vypouštět podobná vyjádření, jaká zveřejnil na citované webové stránce.

Co říci závěrem? Protože pan Petr Podpěra měl jako kdokoliv jiný možnost vyjádřit se k názvosloví a všechny jeho připomínky, které názvoslovnému týmu zaslal, jsme nevyhodili do koše, nýbrž jsme je pečlivě a zodpovědně posuzovali, a pokud byly správné i akceptovali, jeho dodatečné výpady vůči názvosloví papoušků (ke kterým se mohl rovněž vyjádřit, kdyby chtěl) s uvedením nepravdivých a polopravdivých údajů nelze hodnotit jinak, než úder pod pás. Pokud má alespoň trochu cti v těle, mohl by se veřejně na stejných webových stránkách omluvit.

Miroslav Čapek

Po půl roce objevil pan ing. Čapek můj článek uveřejněný ve Fauně číslo 1. ročník 2004, kterým jsem dával na vědomí všem chovatelům, že nemám pranic společného s názvoslovím papoušků, které právě vyšlo péčí muzea Komenského v Přerově. (Jednalo se o názvosloví všech ptáků, jehož je názvosloví papoušků součástí.) Sepsal také odpověď na můj článek, ve které se nad ním velmi rozhořčuje. Uvažuje také o tom, co všechno mohu, anebo nemohu vědět, což je ovšem druhotné. To bychom museli uspořádat nějaké veřejné derby. Jisté je, že pan ing. Čapek má z titulu svého zaměstnání bezproblémový přístup k nejnovější literatuře. Může to být opravdu přednost, pokud umím náležitě takové informace zpracovat. Studium sebevětšího množství odborné literatury však nemůže nikdy nahradit studium živých ptáků, o které v tomto případě jde. A dokonce ani studium muzejních preparátů nemůže nikdy nahradit skutečné živé exponáty. Velmi názorně je možné tuto skutečnost demonstrovat právě na druhu Agapornis pullarius, kde pan ing. Čapek dokazuje prostřednictvím té nejlepší, nejmodernější, nejskvostnější světové literatury, že hlava těchto ptáků není oranžová. Vážený pane! Jelikož vlastním řidičský průkaz, byl jsem také úředně lékařsky přezkoumán jestli náhodou netrpím barvoslepostí. Bylo shledáno, že nikoliv. A protože jsem tyto ptáky držel v ruce, nemusím půl roku listovat ve světové literatuře abych zjistil, jaké barvy je peří na jejich hlavě. Je sytě oranžové!

Mohl bych polemizovat i s dalšími uváděnými citáty, což však pokládám vcelku za zbytečné. Spíše bych se rád zamyslel nad celkovým stavem současné taxonomie. V dnešní době, anebo lépe řečeno v době nedávno minulé, vyšlo mnoho tak zvaných seznamů ptáků světa (checklist), na můj vkus až příliš mnoho. Mnozí si pak myslí, že takový seznam může být vydán až na základě bůh ví jak hlubokých studií a proto spíše podle pravidel módy upřednostňují seznam s posledním datem vydání. To je však hluboký omyl! Takový seznam může dnes vydat, anebo lépe řečeno vypustit do oběhu prakticky kdokoliv. Má to ovšem jednu podmínku. Nový seznam se musí nutně nějak lišit od těch předchozích, protože jinak by nemělo smysl jej vydávat. To by stačila jedna věta, třeba: souhlasím s Woltersem nebo Clementsem. To zase není za honorář. Proto každý nový seznam musíte pečlivě studovat, musíte jej s něčím porovnávat. Co si myslí tenhle, co si myslí tamten a nakonec co si myslím já. Když nějaké ptáky dost dobře neznám, tak si ani nic nemyslím, mohu ovšem papouškovat. V různých systémech však opravdu panují módní trendy, což je známé. Německá taxonomie tříští systém do více kolonek, což může být v mnoha směrech výhodné, naopak současná anglosaská taxonomie v mnoha oddílech používá tak zvané slučování (lumping) v tak hojné míře, až se mi to zdá mnohde neúnosné. Mimo jiné právě u některých rodů astrildovitých, které znám velmi dobře. Pokud se chcete nějak orientovat, musíte srovnávat. Právě proto je systém Woltersův snad vůbec nejvýhodnější! Pro vysvětlenou, obvyklé systémy používají pro členění třídy ptáků něco mezi 21 až 30 řády, Wolters jich používá 50. Proto si srovnám Wolterse třeba s Clementsem, jehož systém byl použit pro tvorbu nového českého názvosloví a mohu si lépe vytvořit vlastní názor. Pokud toto pan ing.Čapek nechápe, je mi ho líto.

Historii vzniku nového názvosloví nejlépe vysvětluje v předmluvě sám autor. Stojí za to, přečíst si tuto pasáž důkladně, nejlépe několikrát za sebou. Druhou etepu práce na názvosloví pak lze datovat od 23.8. 1994, kdy jsme se na XXI. Světovém ornitologickém kongresu ve Vídni o problematice českého názvosloví ptáků radili s prof. Dr. Walterem Bockem, předsedou Standing Committee on Common Names for Birds. Po následné korespondenci během r. 1995 jsme byli vyzváni, abychom vytvořili Czech Language Committee on Common Names for Birds, který by byl součástí mezinárodního komitétu. A tak takový výbor ing. Čapek vytvořil. Nutno dodat, že je poněkud zamlženo složení tohoto výboru. Původně se měl totiž na této práci podílet větší počet ornitologů, kteří ovšem celkem záhy odstoupili, protože velmi rychle pochopili, že jejich názory v potaz brány nebudou a že vlastně slouží v celé záležitosti jenom jako "křoví". Celá situace se téměř opakovala před vydáním v roce 2003, kdy byl požádán výbor ČSO o garanci. Za necelý půlrok měla být provedena revize, přičemž došlo k dalším podvodům, když kolovalo několik verzí názvosloví a konečný výsledek se nakonec v mnoha detailech zase zcela lišil. To však zdá se být jenom malým detailem proti tomu, že pan ing. Čapek trpí představou, že před tím, než se objevil na scéně on sám, žádné české názvosloví vůbec neexistovalo! Pan ing. Čapek si stěžuje, že jeho práce je napadána, přičemž jaké hory těch nejlepších knih a odborných časopisů v daném oboru muselo být prostudováno, jen abych se podíval na seznam použité literatury. K tomu lze jen lakonicky poznamenat, že seznam je to skutečně impozantní. Nelze z něho ovšem vyvodit, že uvedená literatura byla skutečně prostudována. Jinak je však odkaz na seznam použité literatury vynikající myšlenka. Lze okamžitě doložit, co prostudováno nebylo a přitom mělo být studováno na prvním místě. Nadále budu proto především citovat staré písemné prameny!

Kořeny českého názvosloví exotických ptáků sahají totiž až do osmdesátých let devatenáctého století. Tehdy byla vytvořena první česká jména exotických ptáků. Následovala několikerá vydání Brehmova života zvířat, opět s českými názvy, autorem byl především prof.Jiří Janda. Potom byl brněnský lékař a ornitolog Dr. Jaroslav Karásek. A co literatura, týkající se přímo zoologického názvosloví? Třeba Bayer E., Hrabě S., Kostroň K., Zavřel J., 1948: Zásady českého zoogického názvosloví. Havlín J., 1969 : Budeme měnit české ornitologické názvosloví?, opět Havlín J., 1975 : Návrh systému třídění ptáků pro české zoologické názvosloví., Kratochvíl J., 1969 : připomínka reformátorům českého vědeckého zoologického názvosloví., Kratochvíl J., Bartoš E., 1954 : Soustava a jména živočichů. Nic z toho nebylo studováno a tím méně bráno v potaz!

Dovolím si proto citovat Ing. Jiřího Havlína CSc. z roku 1969: Úkolem národního názvosloví je především umožnit dorozumění, a to nejvíce právě mezi lidmi, kteří nejsou v daném oboru na takové výši, aby jim postačovalo pojmenování vědecké. Tomuto hlavnímu účelu musí být nutně podřízeny všechny ostatní, jinak národní názvosloví pozbývá smyslu. Ostatní hlediska lze uplatňovat jen velmi opatrně, aby se nenarušilo to hlavní. Je také třeba, aby národní názvosloví bylo relativně velmi stálé. Změny lze provádět jen jako krajní nutnost, a je třeba dbát, aby byly co nejmenší - alespoň pokud jde o ptáky běžné, jejichž názvy jsou známé a vžité. Názvy užívané jen malým okruhem specialistů lze měnit snadněji, a také více. Avšak i při každé takové změně by měl býti předpokladem víceméně všeobecný souhlas. Tolik citát. Domnívám se, že k tomu ani není co dodávat. Toto však pan Ing.Čapek jaksi nebere vůbec v úvahu. Chybí mu k tomu jakási morální vlastnost, často označovaná jako vnitřní pokora.

Dívám se právě do starých dokumentů a co tady také nečtu. Po předchozích jednáních se sešla 29.III. 1974 komise pro názvosloví exotického ptactva v tomto složení: Doc. Dr. Walter Černý, Ing. Eva Hrubešová, Rudolf Vít, Petr Podpěra, prom. biol. Pavel Pecina CSc. Že by to bylo již 30 let? Vždyť je to tak trochu jubileum. Je to zrovna tolik let co se tenhle pan ing. Čapek zajímá o ptáky. Takže mám docela pěknou sbírku dokumentů k téhle problematice. Všechno šlo jako na drátku, bohužel zasáhla vyšší moc a to obrazně i skutečně. Naše snad nejuznávanější ornitologická kapacita, pan Dr. Walter Černý bohužel zemřel. A okamžitě se ozval Ústav pro výzkum obratlovců v Brně. Tento tlak, vedený i po politické linii byl veliký. Nakonec jsme něco i uhráli. V písemném dokumentu se o tomto hovoří diplomatickou češtinou takto: Po úmrtí docenta W. Černého ztratil náš kolektiv jak osobu, zajišťující vědecký ornitologický přístup, tak i jeho cennou metodickou pomoc, zejména s literaturou. Proto jsme s povděkem uvítali v létě 1975 informaci našeho předního vertebratologa a spolutvůrce českého zoologického názvosloví, akademika Josefa Kratochvíla, o záměru pracovníků Ústavu pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně vypracovat názvosloví obratlovců žijících mimo naše území, do něhož jsme se prakticky s naší nomenklaturou zapojili. Výhodou je opětovné získání odborné garance a zároveň neoficielní (prozatím) oponentní řízení, kdy pracovníci Ústavu pro výzkum obratlovců schvalují naše názvosloví. Jmenován je ing.Jiří Havlín.

Oponentní dopis týkající se papoušků má více než 6 stran. Mnohému jsme se ubránili, ale mnohému naopak nikoliv. Dovolím si citovat část jednoho odstavce: V čeledi papouškovití: Pro převzetí beze změny a užívání v češtině se hodí latinské (vědecké) názvy barnardius…., bourek (běžně v praxi užívaný pro druh Neophema bourkii, snadno - podle vzoru alexandr (pův. to byl také jen druh "Alexandrův") - lze rozšířit a užívat pro celý rod Neophema; místo nevhodného a všemi, s nimž jsem konzultoval, jednoznačně zamítnutého názvu traváček, nebo i jiné odvozeniny od trávy, jako travka, travník atp.) Dopis datován 20.II.1976. Toto názvosloví nakonec vyšlo nákladem ČSCH. V seznamu použité literatury rovněž chybí. Přičemž o jeho existenci panuje všeobecná povědomost. Nakonec před jeho vydáním se sešlo v Brně jakési sezení, kterého se zúčastnili vlastně všichni. V této publikaci jsou i různé kapacity přímo jmenovány. Stojí tam: Je naší milou povinností poděkovat všem garantům českého vědeckého názvosloví astrildovitých pěvců, papoušků a vrubozobých, kterými jsou: Akademik Josef Kratochvíl, ing. Jiří Havlín, CSc., Dr. Karel Hudec, CSc., Dr. Jan Hanzák, CSc., Dr. Jiří Felix, CSc., Doc.Dr. Zdeněk Veselovský, CSc. No není to nakonec zajímavé? A nejsou snad zajímavé i postoje o třicet let později?

Stojí pak za poznámku, že nic dalšího, kromě této oponentury, pak již tento výzkumný ústav nevyplodil. Pokud pak pan ing. Čapek lká nad tím, že jeho úmorná práce nebyla dostatečně oceněna, dovolím si poznamenat, že práce se obvykle hodnotí podle výsledků, nikoliv podle její namáhavosti. Výsledky bohužel pokládám za prachmizerné. Nakonec proto děkuji panu ing. Čapkovi za zavšivení českého názvosloví ptáků nezměrným počtem synonym, což je jediný hmatatelný výsledek.

Když o tom tak nakonec přemýšlím, nejde o život, takže vlastně nejde o nic. Stejně budeme jednou všichni mluvit jen anglicky. Jen současní vydavatelé přicházejí o zisk. Cílovou skupinou, pro kterou je literatura o exotickém ptactvu určena, jsou povětšinou chovatelé. A chovatel, který si přečte nesmyslná pojmenování, prostě knihu nekoupí. Znám to z praxe. Proto nešel Goslerův atlas na odbyt tak, jak by mohl. Být vydavatelem, žaluji autory o návrat honoráře. Nakonec návrh pro pana ing. Čapka. Zkusmo si můžete podat inzerát do Fauny (je to zadarmo): Přenechám samce rozely modrokřídlé. Založte si novou složku na dokumentaci, bude to jistě zajímavé.

Petr Podpěra