Liga na ochranu zvířat ČR - místní organizace Třebíč, která je zároveň provozovatelem útulku pro opuštěné psy a mikroazylu pro kočky, provádí na základě smlouvy s Městským úřadem Třebíč odchyt a základní ošetření zraněných či jinak handicapovaných volně žijících živočichů. Spolupracujeme dále se stanicemi AOPK Pavlov u Ledče n./Sázavou, ZO ČSOP “Ochrana fauny” Votice a s Ptačím centrem Brno.
Za svou několikaletou praxi při LOZ ČR-MO Třebíč jsem se setkala s bezpočtem případů, které bych ráda prezentovala ostatním milovníkům přírody.
Případ první - “Neobvyklý dravec”
Pokaždé, když nás kontaktuje nálezce zraněného volně žijícího živočicha, okamžitě vyjíždíme na místo určení, abychom zvíře odchytili, vyšetřili, ošetřili příp. zranění a po zotavení zvíře vypustili zpět do volné přírody. Vyžadují-li to okolnosti, je zvíře předáno do některé ze specializovaných stanic (nutná operace, dlouhodobější rekonvalescence apod.)
Nejinak tomu bylo i poté, co nám byl oznámen nález “nelétající” káně dne 18.9. 1998 v lese u obce Mastník na třebíčském okrese. Dravec byl převezen do útulku a po RTG vyšetření bylo zjištěno, že se v těle ptáka nacházejí 2 broky -- levé křídlo bylo přestřeleno a následně špatně srostlo.
Již po odchytu ptáka nám bylo “podezřelé” neobvyklé vybarvení - spodní část těla byla nápadně světlá s tmavšími podélnými proužky, svrchní strana rezavě hnědá a jednobarevný bílo-skořicový ocas. Ano, zní to neuvěřitelně, ale jednalo se o káni bělochvostou (Buteo rufinus)!
• káně bělochvosté - střelné zranění křídla
Tento překrásný dravec žije v suchých stepních oblastech od východní Evropy až po východní Asii. Rozpětí křídel dosahuje až 155 cm. Vzácně může zalétnout k nám do České republiky, nejčastěji v srpnu a září - a tak se také stalo.
Podle RNDr. Tomana ze stanice AOPK Pavlov nebyl tento dravec za posledních 5 až 10 let v ČR pozorován a během posledních 100 let se na území tehdejší Československé republiky objevilo asi 25 exemplářů.
Dravec, který patří mezi nejohroženější ptáky na světě, byl při své “návštěvě” našeho území bezdůvodně zmrzačen, přestože současná právní úprava nepovoluje volný odstřel dravých ptáků. Většina střelců pokládá dravce za škodnou, opak je však pravdou, dravci hrají v přírodě roli lékaře - loví totiž staré, nemocné, zesláblé či handicapované živočichy nebo ty, kterých je dostatek. Tím vlastně udržují přírodu zdravou a silnou a regulují počet zvířat.
V tomto případě se opět potvrdil fakt, že nejkrutějším a nejbezohlednějším tvorem na naší planetě je... člověk.
Samec “Fufus” podstoupil operaci - byla provedena osteotomie a následná osteosyntéza - ale křídlo zůstalo nefunkční a dravec nebyl schopen letu. Po čtyřměsíční rekonvalescenci byla předána stanici AOPK Pavlov... jako trvalý handicap.
Případ druhý: Symbol ohrožení přírody
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) patří díky svému vzhledu a dokonalým letovým schopnostem k nejatraktivnějším a nejznámějším ptákům. Ještě v 70. letech však patřil na celém světě k druhům přímo ohroženým na své existenci. Jeho početní stav dosud silně klesá ve všech hustěji osídlených částech světa. Na mnoha místech vymizel úplně.
Díky přísné ochraně, zákazu používání DDT a rozsáhlým reintrodukčním programům se podařilo dostat tento druh mimo nebezpečí vyhynutí.
• postřelený sokol stěhovavý
Druh je vyhláškou 395/92 Sb. řazen do kategorie kriticky ohrožených živočichů (podobně např. i raroh velký). Příčiny ohrožení jsou:
sloupy el. vedení 22 a 35 kV
kontaminace prostředí cizorodými látkami
nezákonné vybírání hnízd
rušení hnízdících ptáků
devastace přirozeného životního prostředí.
Samec sokola, který byl nalezen v obci Pozďátky, nelétal. Podle identifikačního kroužku se jednalo o dvouletého ptáka pocházejícího z umělého odchovu v Havlíčkově Brodu.
Byl předán AOPK Pavlov, kde RTG snímek prokázal v těle dravce 3 broky. Křídlo bylo střelou natolik poškozeno, že i přes operativní zákrok nebylo funkční. Zůstal trvalým handicapem. Další důkaz lidské krutosti a bezohlednosti vůči přírodě...
Případ třetí: Zajímavá “husa”
Další případ je jedním z výjimečných. Když jsme drželi v rukou nalezeného ptáka, lámali jsem si hlavu, cože je zač. Pomohla nám odborná literatura - potáplice severní (Gavia arctica), pták téměř velikosti husy s chybějícím ocasem. Žije výlučně na vodě, a to na zarybněných jezerech v severních zemích. Jedná se o nehojného ptáka.
• potáplice v zimním šatě
“Naše” potáplice měla smůlu - spletla si silnici s řekou a přistála na ní. Sedřela si obě nohy a bylo nutné ji ošetřit. Poté byla předána stanici AOPK Pavlov, aby mohla být po úplném zotavení vypuštěna zpět do přírody - jeden z případů se šťastným koncem.
Případ čtvrtý: Malá velká sova a Velká velká sova
• Mládě výra vypadlo pravděpodobně z hnízda. Nálezci se hnízdo nepodařilo najít, proto mládě přinesl. Bylo předáno Ptačímu centru Brno k “dokrmení” a vypuštění do přírody.
• Dospělý výr nalezený s frakturou levého křídla. Trvalý handicap.
Výr velký (Bubo bubo) je s rozpětím křídel 170 cm největší sovou. Žije všude, kde ho nepronásleduje člověk a kde není krajina překřížena telegrafními či elektrickými dráty, kde je přitom dostatek potravy a skalních stěn s místy pro hnízda. Ve střední Evropě se všechny tyto podmínky ztěží vyskytnou, a proto patří výr velký k nejvzácnějším a nejvíce ohroženým druhům ptáků.
Případ pátý: Odměna za krutost
Kormoráni a volavky mají nejen přirozené nepřátele, ale také jsou ohrožováni nebezpečným tvorem, který je pronásleduje a likviduje. Tím tvorem je... člověk. Zejména rybáři pronásledují tyto majestátné ptáky, neboť se domnívají, že jim ptáci “naklovávají” ryby. Za zabitého “škůdce” dokonce dávají odměnu!
• volavka popelavá s useknutou horní čelistí
Když jsme odchytili volavku popelavou (Ardea cinerea) -- na snímku - bylo nám jasné, že se stala obětí “lovce škodné”- - ptákovi chyběla celá horní čelist (zobák). Toto bolestivé a kruté zmrzačení mělo za následek nejen zesláblost a vyhublost ptáka, ale bohužel (nebo spíš bohudík?) bylo důvodem k okamžitému utracení zvířete.
Kdy se konečně přestaneme k přírodě a živočichům chovat jako k něčemu, co jsme si vyrobili a až to zničíme, vyrobíme znovu???
Doplňující foto: Jiná nalezená volavka byla zesláblá, ale naštěstí bez vnějšího poranění.
Případ šestý: Záchrana čápa
K dalšímu případu se tentokrát vyjíždělo ve večerních hodinách. Nálezce nás informoval, že se na poli nalézá čáp -- což by ostatně nebylo nic divného. Tento pták však má údajně ležet - což už normální není.
• Jiná nalezená volavka byla zesláblá, ale naštěstí bez vnějšího poranění.
• čáp bílý (Ciconia ciconia) po provizorní fixaci
Hledání čápa připomíná hledání zlata - velké pole, oranice a tma. Čáp nikde. Po dlouhé době neúnavného pátrání... tu je! Čáp byl tedy úspěšně nalezen, při zvednutí z hlíny jsme byli šokováni - pravý běhák byl v polovině totálně přeražený, spodní část “držela” pohromadě s vrchní jen úzkým proužkem šlachy. Po příjezdu do útulku byla provedena dezinfekce a provizorní fixace zlomených konců kostí (spodní část nohy byla i přes téměř úplné přerušení “teplá”, tedy s funkčním krvením, po zafixování bylo zřejmé, že nebyl výrazněji poškozena ani inervace). Druhý den byl čáp předán Ptačímu centru Brno a podle pozdějších slov p. Machaře z tohoto centra díky včasnému nálezu a okamžitě a správně provedené fixaci čáp nejen přežil, ale zachránila se i zraněná noha.
