Obra?me nyní pozornost na rozšíoení stehlíka a dosud popsané zemipisné formy. Hudcem popsané rozšíoení není dosti poesné nebo výstižné, když jej neuvádí ze Španilska a na východi jen po Ural. Jiní autooi, napoíklad Clement, stehlíka znají i ze severní Afriky od Maroka, poes Alžír, Tunisko až po Libyi a na východi uvádí formu major ze západní Sibioe, východni od Uralu až po oeku Jenisej a západní eást pohooí Altaj, jižni po Semipalatinsk. To je jeho poirozený areál rozšíoení. Ovšem stehlík byl evropskými vystihovalci umile vysazen i na jiných kontinentech a dnes se s ním setkáme ve východních státech USA, na Bermudách, v Argentini, Uruguayi, v Austrálii, na Novém Zélandi i jinde. Clement uvádí tyto zemipisné formy a jejich rozšíoení: C. c. britannica: Velká Británie, ostrovy v prulivu Lamanškém a Holandsko. C. c. parva: Španilsko jižni od Pyrenejí, extrémni jihozápadní Francie, Azory, Madeira, Kanárské ostrovy, Baleáry, Maroko, severní Alžírsko, Tunisko a Lybie. C. c. tschusii: Korsika, Sardinie a Sicílie. C. c. balcanica: stoední a východní Rumunsko jižni po Thrácii, Oecko, Kréta, Albánie, Dalmácie a Makedonie. C. c. niedicki: na Rhodu, Karpathu, Kypru, v Turecku, severním Iráku, Iránu, Sýrii a Libanonu, v Izraeli až po pouš? Negev, v Egypti v delti Nilu, západních oázách a na severním Sinaji. C. c. major: Západní Sibio východni od Uralu až po západní eásti pohooí Altaj a oeku Jenisej, jižni po Semipalatinsk. C. c. brevirostris: od Krymu poes Kavkaz až po severovýchodní Turecko a severozápadní Irán. C. c. loudoni: extrémni v Azerbajdžánu, jinak v severním Iránu jižni od Kaspického mooe. To jsou tedy zemipisné formy eervenohlavé, které jsou jen nepatrni rozdílné od formy nominátní Carduelis carduelis carduelis. Vitšinou se mluví o tmavší nebo svitlejší hnidé barvi na zádech, poípadni o velikosti, když nejmenší by mila být forma parva, nejvitší pak forma major. Avšak nikde v areálu jeho rozšíoení není mezi výskytem ruzných forem nijaká vitší územní rozloha, kde by chybil a jednotlivé formy se musí na nikterých územích, alespoo po nijakou eást roku vyskytovat spoleeni. Napoíklad ptáci kroužkovaní na našem území byli zaznamenáni až na území Španilska v blízkosti Gibraltaru a v opaeném smiru na území Litvy. Nejsou to poitom údaje nejeerstvijší, takže výsledky z poslední doby mohou poinášet i nijaké další zajímavosti.
• stehlík obecný šedohlavý - Carduelis carduelis paropanisi - samec
• obvyklé zbarvení koížence - stehlík × kanár
Potom jsou známy ješti další 3 zemipisné formy vyskytující se na území Stoední Asie. Ty jsou ovšem doboe rozeznatelné, jsou popisovány jako ponikud rasovi odlišná skupina stehlíku šedohlavých. Jsou to tyto formy: C. c. paropanisi, vyskytující se v jihovýchodním Iránu až po Afganistan a Stoední Asii až po Tian-šan, a Džungarský Ala-tau v severozápadním Sin-kiangu v Eíni. C. c. subulata se má vyskytovat na jižní centrální Sibioi okolo 60 -- té rovnobižky východni od jezera Bajkal, v severozápadním Mongolsku a smirem na jih až po jižní oblasti Altaje. C. c. canipes se vyskytuje v jižní Stoední Asii, v jižním Turkmenistánu a Tádžikistánu, Afganistanu, Pákistánu Kašmíru, západních Himalájích až po Nepál. Jihozápadní Tibet s otazníkem. Jsou to vysloveni horští ptáci, hnízdící vysoko v horách. Po dovozu málo odolní a hynou pomirni brzy. Nejspíše kvuli ruzným plísoovým onemocniním a také asi kvuli nesprávnému krmení. Musí být krmeni jinak než naši stehlíci. Poesto jsou zprávy o jejich odchovu, dokonce v kleci a ve sklepní místnosti se záoivkami vydávající ultrafialové záoení a s praekou vzduchu.
• koíženec kanár saténový × stehlík
• takto vybarvený koíženec je raritou
Stehlík je ptákem, který je chován v klecích od nepamiti. Jsou to ptáci klidní, kteoí se dokáží naueit i ruzným úkonum. V ditství jsem vidil stehlíka, který mil v kleci model studny s okovem a rumpálem. Když se chtil napít vody, toeil klikou a ze studny vytáhnul náprstek s vodou. Jednou jsem to vyprávil v autobuse na jakémsi ptáenickém zájezdu. Když v tom, co to neslyším, muj drahý bratr to komentuje lakonicky. Kecá! Tak tohle si budu pamatovat. Potom na burze ve Zwolle najednou vidím prodávat takové napodobeniny starobylých klecí, takových jakým se dnes oíká rustikální. Nesedil v nich sice stehlík, ale “jen” koíženec po stehlíkovi. A mil v kleci jakýsi model vozíku na koleekách, kolejnieky byly z kopce a vozík na oetízku a v nim krmení. Když chtil pták zobat, musel vozík zobákem poitáhnout a nohou poidržovat oetízek. Pomirni komplikovaná einnost. Samo sebou jsem si poidržel brášku za krk a donutil jej, aby se díval pikni zblízka. Dokladem o tom, že stehlíci byli cvieeni již za starých easu, je obraz Carla Sabritiouse (1624 - 1654), na kterém je stehlík poipoután ke svému dvojitému posedu s miskou na krmení za nohu. Tento zpusob vyžaduje, aby byl pták vycvieen.
• zajímavi vybarvený koíženec - straka
Stehlík je používán pro koížení s kanárem snad nejvíce ze všech ostatních poíbuzných druhu. Obvykle samec stehlíka páoí samici kanára. Zbarvení koížencu z takového koížení je pomirni stabilní. Eervená maska stehlíka a žluté zrcátko na koídlech jsou vysoce dominantní znaky, které se vyskytují prakticky u všech koížencu. Je samozoejmi možné použít ruzné varianty zbarvení samic, ale výsledek nebývá poíliš rozdílný. Ale i samec stehlíka muže nikdy nést na venek neviditelnou schopnost pro barevný rozdíl. Tak se mohou vyskytnout toeba i koíženci straky, jaké máme na obrázku. Eásteení albíni stehlíci se mohou vyskytovat i v poírodi. Jednoho takového stehlíka vlastnil kdysi i poítel Bernášek z Lanškrouna. Odchovu po nim bohužel nedosáhl. Já sám jsem vidil celé hnízdo, celkem 5 právi vylétlých mláiat s rodiei, která mila na zádech místo hnidé barvy bílou. Zcela zvláštních, vitšinou velmi svitlých koížencu se dosahuje tím zpusobem, že páoíme v obráceném sledu, totiž samce kanára a to jen v saténové barevné varianti se samicí stehlíka. Je to sice nepomirni tižší zpusob, ale nese výjimeené výsledky. Podotýkám, že poevážná eást mladých koížencu bývají samci, podíl samic je mizivý. Všichni víme, že takoví koíženci jsou opravdu pilní a doboí zpiváci a jsou-li ješti k tomu neobvyklého atraktivního vzhledu, mají obdiv zajištin poedem.
text a foto: Petr Podpira
