Před necelými dvěma roky jsem si koupila čtyřměsíční fenečku bernského honiče. Rázem jsem se stala majitelkou i chovatelkou tohoto krásného, ale u nás žel málo rozšířeného plemene.
Z dřívější doby jsem měla zkušenosti pouze z chovu německých ovčáků, takže pro mne i rodinu to byla velká změna a nová zkušenost.
Fenečka si na nový domov a náhlé odloučení od matky velmi rychle a dobře zvykla a během několika dní se naučila svůj první povel "na místo", které měla ve starším křesle s čalouněním. Ostatní povely používané ve většině případů při výcviku psů si osvojila v průběhu dní. Přišlo to zkrátka samo a najednou, neexistovalo žádné velké učení, drezurování a opakování jako u výcviku ovčáka. Bernský honič je velmi inteligentní plemeno.
Ani venku na vodítku nedělala problémy a s mými syny jsme podnikali procházky do přírody, aby si osvojila okolí domova. Velmi se jí to líbilo a stále líbí, miluje dlouhé procházky za poznáním. V současné době je fenečka tak poslušná, že na procházce jde u nohy bez vedení na vodítku a nechá se velmi dobře odvolat, pokud jí najednou přepadnou honičské touhy.
Je výborná společnice pro děti. Dokáže využít jejich temperamentu ke své potřebě a společným hrám, při kterých si svoje dvounohé kamarády velmi dobře ohlídá a nepustí je z dohledu, dokonce k nim nepustí nikoho cizího. Výborně hlídá i když patří do skupiny loveckých psů. Není agresivní, neútočí, pouze varuje štěkáním.
Moje fenečka je také velmi dobrou společnicí pro naše koně. Chová se v jejich blízkosti tiše a klidně, neexistuje u ní, aby na ně vyštěkla nebo je dokonce jinak provokovala, jako některá psí plemena, jejichž chování a reakce známe z vyjížděk.
Bernský honič má všestranné využití. Je to skvělý společník s velkým srdcem, je věrným přítelem svého pána, jeho rodiny a dokonce i jeho přátel.
