iFAUNA: Články

•pokračování z Fauny č. 2

Evidence zvířat

Odstavec c) mluví o mikročipech, což je rychle se vyvíjející model označování zvířat. Mikročip je tyčinka z organického skla o rozměrech 2x12 mm. Do ní je vložen kód, složený ze 12 písmen a čísel (systém TROVAN) nebo 16 čísel (systémy DATAMARS a INDEXEL). Čip je pouze pasivním nosičem kódu a nemá vlastní energetický zdroj. Žádaná informace se vybudí elektromagnetickým vlněním, vysílaným čtecím zařízením. Na jeho displeji se pak objeví. Čip se zavádí do tkáně živočicha na předem dohodnuté místo pomocí silné duté jehly.

Svého času se vedla polemika, zda čipy zvířata zdravotně nepoškozují. Aplikovali jsme v ZOO čipy několika stům zvířat od plazů přes ptáky až po savce a nezaznamenali žádnou újmu na zdraví. Jisté opodstatnění mohou mít námitky držitelů sokolnicky používaných ptáků. Když sokol narazí na kořist rychlostí dvě stě kilometrů, může se čip skutečně setrvačností dostat na jiné místo, než kam byl podán. Proto se u těchto dravců k identifikaci začíná používat rozbor bílkovin krevního sera, které mají individuální variabilitu. Jiným limitujícím faktorem je velikost zvířete. Příliš malým jedincům opravdu objektivně nelze čip aplikovat, což odstavec d) připouští. Záleží pak na vyjádření veterinárního lékaře, na kterého se obrátíme. Fotografie exempláře se zdůrazněním jeho osobní odlišnosti je vhodným kompromisem stejně jako u velkých zvířat s individální kresbou. Čipy mají zatím jednu podstatnou nevýhodu - jdou přečíst pouze na vzdálenost cca 20 centimetrů, což je u nekontaktních zvířat, jako je třeba tygr poněkud málo. Naštěstí žádní dva tygři nejsou pruhovaní stejně, takže není nutné nebohé zvíře vždy kvůli přečtení čipu uspávat.

Již citovaná vyhláška uvádí i věk zvířat v době povinnosti označení:

a) mláďata savců v období kojení, a to nejdéle do 6 měsíců stáří,

b) vejce a mláďata ptáků, pokud zůstávají na hnízdě nebo v péči rodičů a to nejdéle do 3 měsíců stáří,

c) vejce, jikry, zárodečná stadia a mláďata bezobratlých, plazů, obojživelníků a ryb a to nejdéle do 3 měsíců stáří.

Bez významu nejsou ani zdravotní záznamy o zvířatech. Při každém podávání léků si zapíšeme do kartotéky druh léčiva, dávku a důvod aplikace. Informace se hodí při dalších podobných příležitostech u zvířat téhož druhu.