Papouščí nemoc zobáku a peří (PBFD) je virové onemocnění, obvykle smrtelné. Zřídka se mladý pták s klinickými příznaky samovolně uzdraví, ale obvykle umírají nakažení ptáci během 6-12 měsíců po diagnóze. V neobvyklých případech pták může žít až několik let s vyvinutými abnormalitami peří a zobáku.
Nemoc se snadno diagnostikuje pomocí krevního testu založeného na technologii používající DNA, který prokáže virus v krvi. PBFD zapříčiňuje abnormální růst peří. Jeden z prvních příznaků je nedostatek prachového peří. Abnormální peří může narůst již při prvním opeření mláděte a při chronické formě nemoci se deformace s každým dalším přepeřováním zvětšují. Růst péřové pochvy může být zastaven, mezi péřovými papilami lze pozorovat krvácení, peří může mít kyjovitý vzhled, může být deformované, mít tzv. hladové proužky a stažení. Folikuly mohou přestat produkovat peří úplně. Působením virů PBFD vznikají i abnormality zobáku, včetně přerůstání, hnisání nebo jiné defekty. Avšak největší problém způsobený nemocí je potlačení imunitního systému. Většina ptáků umírá na sekundární infekci vyvolanou bakteriemi, plísněmi, chlamydiemi, prvoky nebo jinými viry. Ptačí tělo se stává neschopným se bránit proti těmto infekcím.
Když mladý pták vykazuje typické příznaky PBFD a test je pozitivní, znáte diagnózu. Pokud je test pozitivní, ale příznaky se neobjeví, měl by být test za 90 dní zopakován, protože je možné, že pták potlačil infekci a stal se proti ní imunní. Pak opakovaný druhý test bude často negativní. Pokud pták stále vypadá normálně a test je opět pozitivní, je dobré za dalších 90 dní krevní zkoušku provést potřetí, aby se ukázalo, zda pták byl schopen nemoc potlačit. Ptáci, kteří mají stále test pozitivní, jsou postižení skrytou formou infekce a nejpravděpodobněji u nich propukne v dalším období jejich života klinická forma. Dospělí ptáci, kteří vypadají normálně a mají test pozitivní, mohou mít virus v krvi přechodně a testy opakované za 90 dní budou negativní. Takoví ptáci nadále virus nemají. Dospělí ptáci mající klinické příznaky PBFD a výsledky testu pozitivní, nepotřebují již test znovu opakovat. Tyto informace vám možná připadají zmatené, ale testy jsou interpretovány různými způsoby v závislosti na věku a kondici testovaného jedince.
A jaké je nebezpečí přenosu na ptáky, kteří přišli s nakaženým do styku? Je několik faktorů rozhodujících o tom, zda jiný pták onemocní nebo ne. Jedním z nich je množství virových částic, kterými byl pták vystaven. Jiným důležitým faktorem je věk ptáka. Mladí ptáci mají orgán zvaný bursa Fabriciova, který se nachází blízko kloaky. Je to výrůstek filtrující nakažlivé částice. Jakmile se virus dostane do bursy, může se začít replikovat a šířit do jiných tělních orgánů. Pták však musí mít bursu „otevřenou“, aby se virus mohl účinně dostat do ptačího systému. U většiny ptáků se bursa zavírá mezi 18 a 30 měsíci stáří, potom bude pták proti PBFD zcela imunní. Zdá se, že ptáci onemocní nejpravděpodobněji jako mláďata a juvenilní jedinci. Starší, dospělí ptáci, u nichž se projeví klinické příznaky, byli nejspíše nakaženi jako mláďata a měli utajenou (latentní) formu infekce. Ze všeho vyplývá, že pokud je váš ptačí přítel starší než 3 roky, je celkem bezpečný před napadením touto smrtelnou nemocí.
Mnoho mladých ptáků vystavených působení virů je schopno přemoci infekci a stanou se imunní. V podstatě budou přirozeně vakcinovaní. Je to podobné tomu, když dítě onemocní spalničkami. Jakmile u nemoci proběhne její cyklus, dítě je vůči ní po zbytek života odolné.
Inkubační doba PBFD závisí na několika okolnostech - na věku ptáka vystaveném působení virů, množství virů, kterému je papoušek vystaven a celkový zdravotní stav ptáka. Z experimentů vyplývá, že minimální inkubační doba je 21 až 25 dní, maximální doba inkubace může být měsíce až roky. Přenos je možný skrz ústní, kloakální a dýchací dutinu. Virus je rozšiřován v trusu, na kapénkách a peřovém prachu. To znamená, že místnost, kde se nachází nemocný pták, je obvykle plná virových částic, jež mohou nakazit další ptáky. Virus se může také přenášet ve vejcích. Lék na tuto nemoc zatím není. Nejlepší je nemoci předejít, např. používáním různých zařízení čistících vzduch jako jsou ionizátory, které přímo zabíjejí nebezpečné původce nemocí obsažené ve vzduchu. Jak už bylo zmíněno v úvodu, ve vzácných případech se nemocný pták uzdraví, ale většinou je nemoc smrtelná. Péče o nemocného ptáka spočívá v nutriční podpoře, léčení sekundárních infekcí, minimalizaci stresu a poskytnutí zdravého prostředí. Pták by neměl být v blízkosti jiných, obzvláště mladých ptáků. Doufáme, že po přečtení tohoto článku se vám pravidla karantény přestanou zdát zbytečně přísná.
Podle časopisu BIRDTALK zpracovala A. Trnková, ZOO Chleby
