Pokud jste se rozhodli, že si pořídíte k sobě živého společníka a tím bude kočka, zamyslete se, jestli jste ji ochotni a schopni zajistit odpovídající životní podmínky. Živá kočka není jen „plyšové zvířátko“ na chvilku, v dobrých podmínkách se běžně dožívá 18-20 i více let. Po tu dobu s ní musíme snášet dobré i zlé.
Volné držení koček, kdy jen víme, že kolem našeho domu se nějaké kočky pohybují, případně je občas nakrmíme, se dá praktikovat jen v přírodním, nenarušeném prostředí. Polovolné držení koček, kdy kočka sice žije s člověkem v bytě, ale většinu času tráví volně, lze praktikovat a akceptovat na vesnicích, okrajích malých měst a v rodinných domcích se zahradami. V těchto případech nekladou kočky na člověka přílišné požadavky, ovšem také jejich přínos jako společníka je pro člověka malý. Vzhledem k nástrahám okolí je jejich život výrazně kratší.
Jste-li rozhodnutí vzít si kočku do bytu, před nákupem si ujasněte několik věcí. Chci kočku jen pro sebe, nebo se o ni bude starat celá rodina? Jsou v domácnosti malé děti? Jsou v domácnosti jiná zvířata? Jaký názor má na držení koček majitel domu, případně sousedé? Nejsou-li problémy, ujasněte si, který nerušený prostor vymezíte kočce na spaní, krmení a umístění toalety. Pak už přemýšlejte, které plemeno se vám nejlépe zamlouvá. Jde-li o kočku jako takovou, vyberte si domácí kočku z útulku nebo z nabídky koťat „obyčejných“ koček.
Plemena koček se liší nejen délkou srsti, tvarem hlavy, velikostí uší, délkou ocasu nebo velikostí těla a hmotností, ale i povahou. Proto vlastně člověk vybíral a cíleně reprodukoval kočky nejen podle líbivosti vzhledu, ale i podle charakteru jejich povahy. Obecně dlouhosrsté a exotické kočky jsou klidnější, pohodlnější. Některé polodlouhosrsté jsou větší tělesné stavby, krátkosrsté jsou velmi rozdílné podle plemene - od velmi hravých habešských po vyrovnané zavalité britské. Siamské a orientální kočky jsou štíhlé a často velmi pohyblivé.
Dlouhosrstá plemena potřebují denní péči o srst, kartáčování, česání a tím mají i větší nároky na čas majitele. Velmi čilé kočky rády šplhají po záclonách, závěsech, skáčou po nábytku a hrozí nebezpečí zničení cenných předmětů. Samozřejmě, každé zvíře je individualita, osobnost a může se zcela odlišovat od obecné charakteristiky daného plemene. Samozřejmě povahou, ne fyzickým vzhledem.
Výstavy koček se nepořádají jen proto, aby se chovatelé pochlubili jakou krásu mají doma, ale také proto, aby se noví zájemci mohli orientovat v plemenech koček. Zatím co psy potkáte na ulici při procházkách a tak psa z obrázku si můžete konfrontovat s živou ukázkou, kočky vidíte jen v bytech u známých nebo na výstavách. Na psích výstavách jednotlivá plemena vidíte jen v kruzích při posuzování, potom majitelé odcházejí i se svými krasavci a jen málokdy se nechají zdržovat dotazy laiků. Na výstavách koček jsou majitelé v blízkosti klece svého zvířete a protože kočka musí být přítomna na výstavě po celou dobu otevření výstavy, ať byla posouzena hned ráno nebo bude až odpoledne, v podstatě nemají co na práci a ochotně vám ukáží své kočky. Popovídají vám o všech přednostech jimi chovaného plemena, o potřebách koček, doporučí literaturu i kontakty. Tímto způsobem nejlépe zjistíte, s jakou kočkou si budete rozumět a vzájemně vyhovovat.
Na výstavách jsou i prodejci potřeb pro zvířata se speciálním zaměřením na kočky a tam zjistíte, z jaké škály kočičích pelíšků, toalet, šplhadel, hraček, kosmetických přípravků, krmiv a všech nezbytností i zbytností si můžete vybírat.
Nespěchejte s nákupem kočky, je to investice na dlouhá léta. Zamilovat se do jednoho zvířete na výstavě, koupit ho a hned odnést domů bez předchozího uvážení může v budoucnu přinést velké problémy. Lepší je se s chovatelem domluvit, přijet k němu domů, prohlédnout prostředí, kde byla kočka vychovávaná a nechat se podrobně poučit o nárocích zvířete.
Text: MVDr. Květa Mahelková
