Soužití s kočkami vyžaduje cit a pohodu a na druhé straně přináší pocit uspokojení z přítomnosti blízkého tvora, který projevuje svoji příchylnost, ale nenechá si poroučet.
Kočky jsou svým založením individualisté. Při volném, přirozeném způsobu života v nenarušeném přírodním prostředí se sdružují do skupin, jejichž velikost je omezena potravními možnostmi. Kočky jsou polygamní, tzn. že nežijí celý život v jednom partnerském vztahu. Skupina koček si udržuje své teritorium optickým, akustickým i chemickým (pachovým) ohraničením.
Vzájemné vztahy mezi zvířaty ve skupině jsou z poloviny agresivní, v ostatním chování pak neutrální a přátelské. Agresivita se v kolektivu zpravidla omezuje na prskání a sekání tlapkami. Každá jednotlivá kočka má individuální únikovou vzdálenost, která se mění s životním cyklem. Zatím co v době mimo páření žijí kočky ve zcela úzkých kontaktech, při páření dochází ke konkurenčním bojům a odstup se zvětšuje. Při odchovu koťat většinou matky nesnáší blízkost jiné kočky a ve smečce je to respektováno.
Pokud se ve vrhu objeví slabá a neduživá koťata, stejně jako koťata s vývojovými vadami neslučitelnými se životem, kočka je odvrhne. Příroda si vybírá jen silné jedince schopné přežití a konkurenčního boje. Stejně tak při zhoršených životních podmínkách se u koček snižuje počet říjí, případně nedochází k zabřeznutí a proto se kočky v přirozených podmínkách bez zásahu člověka nemohou přemnožit. V nenarušené přírodě existují také vyrovnané vztahy mezi lovci a jejich kořistí.
Tato základní biologická pravidla je třeba respektovat při držení a chovu koček. Pokud je kočka chovaná v domácnosti, musíme vzít v úvahu, že její chování je jen z poloviny přátelské a neutrální. Proto kočce nemůžeme násilím vnucovat svou vůli a musíme do určité míry tolerovat její individualitu. Záleží také na způsobu odchovu. Kočky, které se narodily matkám chovaným v domácnosti, přijímají člověka jakou součást svého kolektivu a nechovají se k němu agresivně, ale respektují jej v kolektivu jako součást smečky. Koťata získaná z volného prostředí bez předchozího kontaktu s člověkem se instinktivně snaží začlenit do vynucené smečky a všemi dostupnými prostředky si obhajovat svoje postavení a teritorium.
Takové kočky bývají často nečistotné, protože si močí označují svoje teritorium. Také mnohem častěji reagují agresivním chováním, tj. udržují si odstup od druhého tvora prskáním a sekáním tlapkami a ve smečce je tento odstup respektován. Pokud není kočka nějakým způsobem psychicky narušená, nenapadá člověka ani zvířata, která by nemohla být její potravní kořistí. Při útoku z druhé strany se kočka samozřejmě brání kousáním a škrábáním.
Kočky, které jsou odchovány bez matky po jejím úhynu, nebo koťata předčasně od matky odebraná a odchovaná bez přítomnosti druhých koček, si jako svého partnera zafixují člověka. Narušuje to jejich další přirozený vývoj, protože člověk je potom jimi považován za sexuálního partnera a partnery svého druhu odmítají. Také kočky, které v období vtiskávání (tj. 4-7 týden života) nebyly odchovány kočkou si nepřináší do života přirozené návyky, mohou být nečistotné a často nedokážou odchovávat koťata.
K chovu a rozmnožování by se měli používat jen jedinci zcela zdraví, dostatečně tělesně vyspělí, kteří plně odpovídají standardu daného plemene a v jejichž potomstvu se neobjevují zvířata oslabená a s vývojovými vadami.
MVDr. Květa Mahelková
