iFAUNA: Články

Nejvhodnější přeprava štěněte od chovatele je autem. Samozřejmě, pokud chovatelem není přímo soused… Auto může kdykoliv zastavit (čas na vyvenčení, či v případě nevolnosti psa), stejně tak nejste závislí na jízdním řádu, nečekáte při přestupech a zpožděních spojů, od chovatele můžete odjet v jakoukoliv hodinu. Navíc nemusíte nosit někdy i několik kilogramů těžké štěně desítky či stovky metrů k vlaku či autobusu a celkově cestu domů můžete plně přizpůsobit štěněti.
Každopádně v autě nemůže cestovat sám řidič a štěně. Výjimku tvoří pouze situace, kdy je štěně přepravováno v cestovní přepravce, čímž je v bezpečí a řidič se může plně věnovat řízení. Pokud však takové zabezpečení štěněte není možné, je nutné, aby v autě společně s řidičem byla ještě jedna osoba, která bude mít štěně na starosti. Totiž rozhodně ne každý pes se ihned po rozjezdu uvelebí a celou cestu do nového domova prospí.
Obrovskou výhodou je navštívit chovatele v době, kdy je štěňatům přibližně 5 týdnů. Nejenže máte ve většině případech možnost si konkrétní štěně mezi dalšími vybrat a asi poslední možnost vidět pohromadě všechna štěňata z vrhu. Můžete se s chovatelem domluvit na dalších podrobnostech, i takových, které štěněti usnadní cestu domů. Je příhodné si při první návštěvě donést k chovateli starou deku nebo velký ručník apod., která se vloží do pelechu všech štěňat. Ta v době odběru štěněte bude provoněná štěněti velmi známým pachem, což mu usnadní první dny v novém světě.

Pokud vám přece jen nic jiného nezbývá, než cestovat se štěnětem prostředky hromadné dopravy, oplatí se vám koupit či půjčit si tašku s otvorem na vysunutí hlavy psa ven – běžně k dostání v kynologických potřebách, nebo ještě lépe přímo přepravku na přepravu psa. Taková taška či přepravka se posléze hodí nejen k účelu za jakým byla kupována, ale také jako pelíšek, a to nejen cestovní.
Některá štěňata váží sotva jeden kilogram, nebo mírně přes – ty je možné na kratší cesty odvést jen v náručí. Ale co se štěňaty velkých či obřích plemen, vážící několik kilogramů? Nemůžete totiž počítat s tím, že si jednoduše odvedete štěně na vodítku. Některá sice jsou již zvyklá na obojek, ale drtivá většina štěňat se nikdy u chovatele nesetkala s vodítkem a ani netuší, k čemu takové vodítko slouží. Tedy je možné předpokládat, že rozhodně nepůjde tam, kam vy chcete. Odvést štěně na vodítku můžete pouze v případě, že vám to sám chovatel navrhne, protože to psa naučil. Jedná se však spíše o starší štěňata.
Nezapomeňte také, že v hromadných dopravních prostředcích je u psa vyžadován nejen obojek a vodítko, ale také náhubek, bez ohledu na věk psa! Není tedy vyloučeno, (zejména u řidičů autobusu), že nenarazíte na problémy, pokud náhubek pro psa nebudete mít. A u tak malého štěněte náhubek... Taktéž bez ohledu na věk a velikost psa budete muset za něj zaplatit poloviční jízdné. Jedinou výjimku tvoří přeprava psa v přepravce (do určitých rozměrů). Právě v přepravce není zapotřebí ani zmiňovaný náhubek, obojek a vodítko.
V autobuse, stejně jako v autě mohou u štěněte nastat žaludeční problémy. Ve vlaku problémy s nevolností většinou odpadají, dokonce je toto cestování pro psa, co se týká pohodlí, příjemnější (opomenu-li velmi nezvyklé, nepříjemné zvuky).

Základní instrukce pro cestu od chovatele

Pokud přepravujete štěně jakýmkoliv dopravním prostředkem, snažte se štěněti tuto cestu co nejvíce zpříjemnit. Nezapomeňte, že štěně kupujete v období, kdy je nadmíru vnímavé a veškeré zkušenosti a zážitky nyní získané, ať už dobré nebo špatné, jen tak nezapomene.
Vaši návštěvu i odjezd od chovatele je nejvhodnější domluvit přesně na určitou hodinu a chovatele upozornit, jakým dopravním prostředkem si štěně odvezete. Těsně před cestováním by štěně nemělo být krmeno – naposledy 2 až 3 hodiny před odjezdem.

Na cestu mějte připravený igelitový sáček „pro náhodnou příhodu“, staré hadry a několik málo úlomků piškotů, které někdy mohou v malých kousíčcích působit blahodárně jak na žaludek, tak na psychiku psa.
Pokud jedete dále, především v letních měsících, nezapomeňte na misku s vodou, a také na skutečnost, že štěně se bude muset po probuzení, nebo pokud nebude spát, tak po 2–3 hodinách vyvenčit. Na venčení při cestě domů buďte obzvláště opatrní. Takové štěně ještě neví, co je to přivolání, nezná své jméno, silnice, auta a vy jste pro něj úplně noví – cizí. Pokud tedy štěně potřebujete po cestě vyvenčit, najděte opravdu vhodné, klidné a odlehlé místo, kde není vůbec žádný silniční provoz a kde štěně, v případě potřeby, snadno chytíte. S malými plemeny nebývá problém. Běhají tak rychle, jako my chodíme, ale plemena velká a obří, ta když se ve dvou měsících rozběhnou…, buďte stále v pozoru. V případě potřeby také není od věci štěněti připnout k obojku dlouhou šňůru – kdyby bylo nejhůř.
V autě nebuďte příliš hluční a pokud možno se psem klidným hlasem rozmlouvejte (v případě, že ihned neusne). Po vystoupení z auta, ještě než vejdete se štěnětem do domu, ho nechejte pořádně vyvenčit. Pokud mělo celou cestu žaludeční problémy, jistě brzy po příjezdu domů usne. Pokud však cestu prospalo, s nadšením začne vše prozkoumávat.