Přispěvatel do Fauny a úspěšný chovatel mnoha druhů drobných cizokrajných i našich ptáků Petr Malinský mne požádal o napsání článku o sýkavkách. Jelikož mám po ruce potřebné materiály, rád mu vyhovuji. Uplynulo už mnoho desítek let od doby, kdy jsem začal objevovat krásné ptáky u chovatelů i v obchodech. Prvním obchodníkem byl Št. Quaiser z Liberce, kam jsem jezdil každé prázdniny, abych se zde učil německy. Byl to poctivý člověk, který mi vždy vyhověl. Cestoval jsem také do zahraničí, především do Holandska a Belgie, kde jsem viděl nepředstavitelné množství nádherných ptáků z dovozu. Nechyběly zde ani sýkavky. Ačkoliv se mi velice líbily, nikdy jsem je do svého chovu nezařadil.
Čeleď Chloropseidae tvoří dva rody a dvanáct druhů sýkavek. Jedná se o ptáky s dlouhým úzkým zobákem mírně zahnutým, s podlouhlými nosními otvory. Jazýček je porostlý krátkými chloupky. Ocas je krátký rovně zastřižený, nožky s krátkým běháčkem a krátkými prstíky. Opeření je zelené s nápadnými barevnými kresbami. Sýkavky se zdržují převážně v korunách hustých a vysokých stromů, kde je lze jen těžko spatřit. Na zem slétají jen velmi zřídka.
Sýkavka zlatočelá – Chloropsis aurifrons (Temm.)
Německé pojmenování Goldstirnblattvogel
Popis
1,0 a 0,1 mají vrch a spodinu těla světle zelené, čelo až doprostřed temen oranžově žluté. Uzdička, přední líce, hrdlo a vole černé, brada modrá. Černé zbarvení prsou je odděleno oranžovým pruhem od světle zelené spodiny. Ohbí křídla je tyrkysově modré. Letky křídelní černohnědé, ostatek křídla zelený. Prostřední ocasní pera zelená, ostatní černohnědá. Zobák černý, nohy šedé. Délka 20 cm.
Rozšíření
Od Himalájí až po střed Přední Indie a Barmy.
Sýkavka modrovousá – Chloropsis hardwickii (Jard., Selb.)
Německé pojmenování Blaubärtiger Blattvogel, zeměpisná forma melliana se nazývá Orangebauchblattvogel.
Popis
1,0 vrch těla tmavě zelený, na temeni hlavy do žluta. Od kořene zobáku přes oko až po ucho se táhne široký černý pruh, pod ním je užší pruh tyrkysově modrý. Brada, hrdlo a prsa sametově černé. Spodina žlutozelená. Ohbí křídla a krovky ruční tmavě modré. Křídlo tmavě zelené, pera ocasní zelená s modrými okraji. Zobák černý, nohy šedočerné.
0,1 je stejně zbarvena, jen modrá skvrna na ohbí křídla chybí, černá barva na prsou je mnohem menší. Délka 20 cm.
Rozšíření
Ceylon, jižní a střední kraje Přední Indie.
Pro úplnost ještě uvedu, že jen občas se na trhu objeví sýkavka malabarská (Ch. malabarica), sýkavka žlutohlavá (Ch. icterocephala) a sýkavka zelená (Ch. cyanopogon), které patří do téhož rodu.
Základní vlastnosti
Jedná se o příjemné společníky chovatele, kteří svoji čiperností, pěkným zjevem a líbivým zpěvem potěší. Proti změnám teploty a déle trvající nízké teplotě jsou téměř necitlivé. Někteří chovatelé tento názor odmítají a doporučují přemisťovat sýkavky při poklesu nočních teplot do vytápěného prostoru. Všem druhům musíme připravit vhodné umístění ve velkých klecích nebo lépe ve voliérách, jinak nadmíru ztloustnou, což může narušit jejich zdravotní stav i plynulé přepeřování. Klece vybavíme hustým větvovím, raději než bidélky, aby zde měly sýkavky možno prolézat a našly potřebný úkryt. Ve voliéře můžeme umístit sýkavky bez obav společně s jinými podobnými měkkozobými ptáky, nikdy to ale nesmí být dva samci téhož druhu i čeledi.
S ohledem na složení potravy (viz dále) dochází trvale k silnému znečišťování prostoru klece či voliéry, a proto musí chovatel pečlivě dbát na čistotu a pravidelný důkladný úklid. Sýkavky jsou zpočátku po dovozu choulostivé, ale po svědomité aklimatizaci jsou odolné. Snesou dobře i krátkodobý pokles teplot.
Krmení
Sýkavky jsou ptáci plodožraví a hmyzožraví. Je samozřejmé, že tato krmiva musí být kvalitní a naprosto nezávadná. Udržet je v takovém stavu není snadné a chovateli to přináší mnoho starostí. Základem je průmyslově vyráběná medová směs s nadrobno rozkrájenými jablky, banány a ovocným nektarem (šťávou). Nektar si můžeme vyrobit sami tak, že vrchovatou polévkovou lžíci hroznového cukru rozpustíme ve 400 ml vody. Ke třem dílům této cukrové vody přidáme jeden díl ovocné šťávy. Dovezené sýkavky si tento nápoj velice oblíbily, až bylo nutno snížit denní spotřebu na 40–60 ml, aby byly nuceny brát i jiná nabízená krmiva, např. dobře vyzrálé banány nakrájené na malé kousky. Dáváme-li jablka, musí být měkká a sladká, přičemž druh „Golden Delicious“ je nejvyhledávanější. Jako další zpestření se hodí mandarinky, pomeranče, na plátky nakrájené papaje, mungo, zralé švestky, třešně, měkké hrušky a vinné hrozny. O nabízené maliny sýkavky nestály, o to více jim chutnal rybíz, borůvky, rozinky, na malé kousky nakrájené datle, fíky apod. Na doplnění můžeme podávat natvrdo vařené vejce, vařené a nadrobno nakrájené libové maso. Osvědčila se také houska namočená v mléce, včelí med, dětská moučka s různými ovocnými šťávami. Jídelníček musí obsahovat také živočišnou potravu, zvláště nepostradatelná je v době hnízdění a při odchovu mladých. Doporučují se larvy potemníka moučného (mouční červi), čerstvé kukly mravence lučního, švábi, cvrčci, larvy zavíječe voskového (Galleria mellonella). Ty jsou zvláště vhodné pro všechny druhy hmyzožravých ptáků. Není pochyb o tom, že sýkavky, které byly vysazeny do velkých zahradních voliér, loví pravidelně veškerý hmyz, který se tam vyskytne. Před konzumací ho usmrcuje údery o větev nebo bidlo.
Německý chovatel dr. Günther úspěšně odchoval sýkavky modrovousé formy melliana. Získaný pár byl dovezen z Číny, byl umístěn nejprve do menších klecí. Po uplynutí 14 dnů byla nejprve samička a o několik dnů později také sameček přechyceni do kombinované voliéry, která byla vybavena spolehlivým vytápěním. Vnitřní voliéra měla plochu 5 m2, výletová část 10 m2, výška obou voliér byla 2 metry. Venkovní část byla hustě zarostlá keři černého bezu, bambusu, sazenicemi malin, kopřivami, různým plevelem a střecha byla asi z 1/3 porostlá výhonky divokého vína.
Zpočátku udržoval dr. G. ve vnitřní voliéře teplotu 12 až 15 °C. V krátké době, co sýkavky měl, změnil trochu své představy. Z kontaktů se zkušenými chovateli vyplynulo, že dobře aklimatizované sýkavky snesou také nižší teploty, protože ve své domovině žijí v horách ve výškách přes 2000 m, kde jsou poklesy nočních teplot na teplotu okolo 5 stupňů. Nechává proto létat sýkavky do výletové voliéry ještě při teplotě 5 °C, v době přezimování je stálá teplota ve vnitřní voliéře 10 °C.
Hnízdění
Již v březnu se zvyšovala aktivita sýkavek. Samec i samice často, především za slunečních dnů, létali do venkovní voliéry a jejich hlasové projevy byly stále hlučnější. Koncem dubna létala samice po celé dny s kouskem plátýnka v zobáku, které objevila ve voliéře. Chovatel G. dal na různá místa hrstičky vláken vlny a konopí. Samička byla zřejmě velmi spokojená, protože o jiné materiály neměla zájem. Teprve po uplynutí téměř jednoho týdne se samička zaměřila na proužky vláken z lýka. Na vybraném místě z těchto proužků spletla kříž a tak vznikl základ hnízda. Postupně sem nanosila neuvěřitelné množství materiálu, až vznikla „stavba“ s vnějším průměrem 12 cm, vnitřním průměrem a hloubce 8 cm. Stěny měly sílu 2 cm. Samec se na stavbě hnízda nepodílel, ale samici všude doprovázel a její činnost sledoval. Když se stavba schylovala ke konci, bylo 28. 4. pozorováno páření a také se zvýšila konzumace živočišné potravy. V hnízdě byla dvě vejce zjištěna 14. 5. Samec se na inkubaci nepodílel, jen stále seděl asi jeden metr v blízkosti hnízda a zpíval. 28. května byla v hnízdě zjištěna tři vylíhlá mláďata. Doba vysezování trvala třináct dnů. 30. 5. byl poprvé pozorován samec s živočichem v zobáčku, jak zalétá do hnízda ke krmení. Spotřeba živočišné potravy byla nyní velice vysoká. První mládě opustilo hnízdo dvanáctý den po vylíhnutí, zbývající mláďata následovala třináctý den. Jejich velikost byla velice malá, ale dorůstání a opeřování postupovalo velice rychle kupředu. Již po sedmi dnech byla mláďata plně letuschopná, sledovala své rodiče při letu a žadonila o potravu. Rodiče je dokrmovali ještě plné tři týdny. Přepeřování mláďat probíhalo velmi klidně a začínalo desátým týdnem stáří. Mláďata jsou zbarvena zeleně, bez oranžově žluté a černé kresby. Jakmile bylo jasné, že se u mladých jedná o jednoho samečka a dvě samičky, chování starého samečka se prudce změnilo. Dlouhé hodiny pronásledoval mladého samečka, hlasitě zpíval a napadal ho na hřbetě. O jinou agresivitu se nejednalo. Přesto bylo nutné mladé sýkavky z voliéry odchytit a tím případná rizika z napadání odstranit.
Všeobecné informace
První dovoz sýkavek do Evropy byl zaznamenán v říjnu 1873 do zoo Berlín, 1874 do zoo Londýn, 1875 nabízela známá firma Hagenbeck také menší počet exemplářů. Potom došlo ke kratší přestávce v dovozu a menší množství dovezl opět Hagenbeck s jinými indickými druhy ptáků po roce 1892. Od těch časů jsou sýkavky téměř stále dovozci nabízeni pro svůj krásný vzhled a příjemný zpěv. Proto nacházejí vždy zapálené zájemce.
Prosím chovatele sýkavek, aby poslali příspěvek s podrobnými způsoby držení, chovu a odchovu. Zdařilé texty s fotkami bych mohl poslat i do některé zahraniční redakce.
Použitá literatura
Karásek, dr. J. (1935–1941): Cizokrajní ptáci chovaní v klecích
Dost, H. (1969): Fremdländische Stubenvögel
Günther, dr. E.: Orangeblattvogel (GW, 12/04)
Rutgers, A. (1970): Handbuch für Zucht und Haltung fremdländischer Vögel
Veger, Z. (1971): Kapesní atlas cizokrajných ptáků
