Minule jsme si uvedli základní rozdíly mezi ženskou a mužskou pánví a také s tím související schopnost udržet správný sed. Neřekli jsme si ale, jak poznáme, že špatně sedíme a jak je tento nedostatek možné napravit.
• Je-li možnost konzultace jezdeckých dovedností se zkušeným trenérem, nikdy ji nepromarněme! Půlhodinka intenzivního výcviku může vyřešit spoutu problémů, se kterými se třeba již dlouho trápíme. Oči ze země totiž vidí víc a dokážou pojmenovat chyby, které děláme, aniž bychom si toho byli vědomi.
Špatný sed pozná především každý dobrý trenér, ovšem pro mnohé jezdce je zkušený trenér, který by byl vždy po ruce, spíše těžko splnitelným snem. Máme tedy ještě možnost požádat jiného jezdce – kolegu, aby se na nás občas podíval a popřípadě upozornil na viditelné nedostatky. Mnozí ale jezdíme sami a bez publika a tak jsme tedy odkázáni na to, co nám o sedu řekne náš kůň. Jezdec, jež sedí mimo těžiště a nemá pevný sed, koni na hřbetě vadí. Už v úvodu našeho cyklu jsme si řekli, že se to dá přirovnat ke špatně nasazenému batohu s nesprávně nastavenými popruhy. Když má tedy kůň problémy s provedením cviku, měli bychom si nejdříve zkontrolovat, jak sedíme a jak při tom ovlivňujeme rovnováhu a pobídky. Jak na tom jsme se sedem si můžeme ověřit třeba tím, že vyzkoušíme, je-li náš koník ohebný stejně dobře na obě strany, vedeme-li jej na kruhu v rychlejším chodu. Má-li při tomto cviku problémy s dodržením pravidelné velikosti a tvaru kruhu, přestože cvik již zná, měli bychom se nad sedem zamyslet. Stejně jako když stále na jednu stranu křivě couvá, nebo má na tuto stranu potíže s ustupováním.
Ke správnému sedu je bohužel potřeba mnohem více, než jen teorie. Bude to chtít zaujmout ten správný přístup, být rozhodní, snažit se udržovat rovnováhu, být ohební, uvolnění, mít správnou koordinaci pohybů, sílu a vytrvalost.
• Je důležité dívat se tam, kam jedeme - např. na kruhu je pohled zaměřený směrem do kruhu.
Pokud jsme motivovaní, optimističtí, pilní a trpěliví, máme dobrý předpoklad ke zvládnutí všeho, čeho chceme dosáhnout. Rozhodnost v sedle pak přijde s nabytými vědomostmi, zkušenostmi a hlavně hodinami strávenými ježděním v sedle i bez sedla. Co se týče rovnováhy, je dobré vědět, kde zhruba máme těžiště – je někde v oblasti břicha, poblíž pupíku. Když máme těžiště níže, tím blíže je ke koňskému hřbetu. Máme-li dlouhé nohy, široké boky a krátký, lehký trup, je naše těžiště nízko (ženy) a pro ježdění je to výhoda. Máme-li kratší nohy, dlouhé boky a těžký trup, máme také výš těžiště (muži) a může být pro nás těžší najít a udržet správnou polohu v sedle.
• Budeme-li uvolnění, bude uvolněný a poddajný i náš koník.
Ohebností se myslí rozsah pohyblivosti kloubů, nemusím podotýkat, že čím jsme ohebnější, tím lépe budeme schopni zvládat sed. Uvolněnost pak spočívá v tom, že jsme schopni vyřadit veškeré zbytečné svalové napětí a vydržet to i ve stresových situacích. Je jasné, že v případě leknutí máme mnohem větší šance, když zachováme klid a snažíme se zůstat klidně sedět hluboko v sedle. Lidé, kteří se snadno rozčílí, mají v sedle sklon k přehánění pobídek i pohybů, což může vést k problémům. Měli bychom se tedy učit zvládat svůj adrenalin a nenechat se „vytočit“. Koordinace potřebná k ježdění spočívá ve schopnosti udílet pobídky a používat svoje tělo, aniž bychom je kontrolovali zrakem. Abychom totiž udrželi správný sed, měli bychom se dívat po směru jízdy a ne na ruce nebo nohy! Už jsme si v našem cyklu jednou povídali o tom, jak je důležité dívat se tam, kam jedeme. Jedeme-li rovně, tak máme pohled zaměřený dopředu, nebo se díváme přímo na bod, ke kterému jedeme, chceme-li odbočit, podíváme se do strany, jedeme-li na kruhu, díváme se směrem do kruhu, chceme-li provést spin nebo roll-back, jakoby se ohlédneme za sebe, chceme-li zastavit, sedneme si hluboko do sedla a ohneme záda do tzv. „vajíčka“ a pohled sklopíme atd. Dodržíme-li tato doporučení, naše tělo se zcela přirozeně bez většího úsilí „poskládá“ vždy do správné pozice pro zamýšlený manévr.
• Fyzická kondice se zvýší s odježděnými hodinami. Nevyhýbejme se ani jízdě bez sedla, čas od času se také můžeme povozit jen tak pro radost, utuží to váš vztah s koníkem.
Mluvíme-li o síle a vytrvalosti jezdce, není to proto, abychom zvládli koně násilím! Pro aktivní jezdectví, kdy trávíme v sedle i několik hodin v kuse a jezdíme několikrát týdně nebo denně, je potřeba také fyzická kondice, asi jako pro každý sport. Proto jsou tu podmínkou zdravé klouby s plným rozsahem pohyblivosti, zdravé a pružné šlachy a trénované svalstvo, jehož síla je nezbytná pro správný sed. Jsem ale přesvědčená, že jsme-li zdraví, pak si kondici zlepšíme přímo úměrně s odježděnými hodinami (budeme-li se snažit dobře sedět). Jak jsme na tom s vytrvalostí si můžeme ověřit velice jednoduše: Zkusme s koněm klusat v lehkém klusu po dobu alespoň 10 minut a vysedávat. Kdo bude těžko chytat dech nebo mít bolesti nohou a kloubů, měl by přemýšlet nad pravidelnějším tréninkem a vymyslet nějaký doplňkový sport, aby se kondice zvýšila. V tomto ohledu se doporučuje plavání nebo rychlá chůze, či běh. Také bychom neměli zapomenout na pár jednoduchých protahovacích cviků před i po ježdění!!! Tak, jako nenutíme koně ihned po příchodu na jízdárnu pracovat ve cvalu na náročných manévrech, ale napřed jej zahřejeme a po tréninku jej vykrokujeme, stejně bychom se měli postarat o zahřátí naší svalové tkáně před ježděním a o pomalém zchlazení zahřátých svalů po ježdění (zapotíme-li se). Udržíme tak svoje tělo pružnější a vyhneme se svalovým bolestem, což poslouží i našim koním, protože pak budeme sedět lépe, uvolněně a v rovnováze.
Použitá literatura: Western Horseman – December 2001
