Vytisknout

Koncem srpna 2003 jsem od bratrance sehnal dva páry Slezských voláčů (bílé a bělouše červené). Moji první (úspěšně usazení) holubi. Umístil jsem je do podstřešního holubníku.

Asi měsíc probíhalo vše normálně, ale pak se začaly dít věci. Vše naznačovalo, že bílí budou mít mladé a za pár dní i červení. Nic jsem si z toho nedělal, ale říkal jsem si, že na letošní holuby je to přece jen brzo a navíc byl podzim.Vejce neměli, tak co, ale i to „zařídili“.

Ze začátku jsem jim je bral, ale to nepomohlo, měl jsem strach, aby se holubice moc nevysílily, tak jsem toho radši nechal. Seděly pevně, ale vejce byla nejspíš „čistá“.

• holoubě v šestnácti dnech

Až jsem 23. ledna našel holoubě u běloušů. Nebylo víc jak den staré. Na večer se teplota chýlila k -20 °C. Bylo mně jasné, že tuto noc nejspíš nepřežije. Ráno jsem se šel kouknout, jak to dopadlo. Holubice ho bránila (nenechala pod sebe strčit ruku).

Musel jsem ji chytit, nadzvednul jsem ji a...

zjistil jsem, že přežilo!!! Když jsem se ho dotknul, bylo skoro žhavé. Za celý den hnízdo opustili ani ne na minutu. Přišla další noc, počasí se začalo umoudřovat a v noci nebylo víc jak -15 °C. Teď už jsme měli vyhráno, 30. ledna jsem ho okroužkoval kroužkem „osmičkou“ (sehnal jsem loňský kroužek, ale aspoň něco), a při té příležitosti jsem zjistil, že holoubě „prokouklo“.

31. ledna jsem odebral zbylá vejce (od obou párů), už bylo jasné, že z nich nic nebude. Holubice opouštěla přes den hnízdo, ale denní teploty už byly kladné. Měl jsem dojem, že ho nekrmí, naštěstí to byl jen dojem.

11. února snesli další vejce a jsem přesvědčen, že se holoubata vyklubou (pokud nejsou vejce „čistá“). Po celou dobu holuby krmím směsí ve složení: kukuřice, slunečnice, hrách, čočka a přebytek pšenice. Můj holubník, jak už jsem se zmínil, je podstřešní a není nikterak zateplen, před mrazem holuby chrání jen dubová prkna, silná asi centimetr.