Vytisknout

Ve Fauně č. 6/2002 nás pan Podpěra seznamuje s velmi zajímavými postřehy, které získal během návštěvy burzy v Holandsku.

Protože článek působí velmi sympaticky a pan Podpěra přiznává, že několikrát zůstal stát doslova s otevřenými ústy nad jemu neznámými ptačími druhy, myslím, že doplnění tohoto článku uvítá nejen on, ale i další chovatelé. Že na podobných burzách není o překvapení nouze, jistě potvrdí ti, kteří se podobných akcí zúčastňují a těm, kterým to zatím nevyšlo přejme, aby co nejdříve podobné akce navštívili.

Co se týká popisovaného druhu Aratinga, je bezpochyby jasné, že se jednalo o aratingu hnědohrdlého antilského - - Aratinga pertinax pertinax, nominátní formu tohoto druhu, kde literatura uvádí dokonce čtrnáct subspecií. Tento druh se chová i u nás, ale nejsem si jistý, zda zrovna forma antilská, která je opravdu velmi hezká. Vodítkem samozřejmě bylo pojmenování “St. Thomas”, které pan Podpěra uvedl, protože to je název používaný v SRN, tedy St. Thomas Sittiche, anglicky St. Thomas Conure. Že se jednalo bezpochyby o tento druh nakonec potvrzuje inzerát pana Posterny v časopise Papageien č. 2/2002, kde mj. tento druh nabízí k prodeji s přesným pojmenováním.
Řada “aratingářů” by jistě neměla s jeho určením problémy ani na místě, ale každý nemůže být specialista na všechny druhy. Přestože se jedná o velmi hezký druh tohoto rodu, domnívám se, že vzhledem k nevelké oblibě papoušků tohoto rodu, by k většímu rozšíření u nás nedošlo, ani pravděpodobně v budoucnu nedojde, což je jistě škoda, ale třeba budeme mile překvapeni.

Další záhadou a to opravdu velkou, jsou popisované exempláře pravděpodobně rodu Lonchura. Zde by opět mohl být vodítkem k identifikaci uvedený název TWA-TWA, ale bohužel ostrov, řeku ani část území s tímto pojmenováním jsem na světových mapách nenašel a tak se domnívám, že jde pouze o přepis názvu starého nebo i nového např. z anglického jazyka. V tomto případě se pojmenování nejvíce blíží pojmenování TWO-COLOURED MANNIKIN - Sperpestes bicolor bicolor, Stračka dvoubarvá západní. Nejsem sice specialista na tuto skupinu ptáků, ale domnívám se, že určitá podobnost s rodem Lonchura - zde je, alespoň co se týká postavy. Sice je to zeměpisně trochu jinde, než se vyskytují zástupci Lonchura, ale je to jenom úvaha. Bohužel pan Podpěra neučinil dokumentační foto a ani neuvedl bližší popis a identifikace je tedy velmi nesnadná, alespoň nákres kdyby byl. Proto můj návrh prosím berte s určitou rezervou a pochybností, nic kategoricky netvrdím. Domnívám se, že tento oříšek by rozlouskl nejlépe někdo, kdo odebírá časopisy z Holandska a Belgie. Pokud šlo o novinku, jistě zde byl tento druh představen.
Dále jsem v souvislosti s identifikací tohoto druhu požádal o pomoc pana Cyrila Laubschera z Anglie, který je známý publicista a pravidelně také přispívá svými články do belgických, holandských i německých časopisů a často představuje zajímavé ptačí druhy. Bohužel ani on nebyl schopen dle názvu a vlastně bez bližšího popisu ptáky určit.

Teď mi dovolte malé odbočení, s tím názvem je to velice pravděpodobné, protože když se u nás začaly objevovat např. “forbesky” téměř nikdo je do určité doby nedokázal pojmenovat správně, tedy amada zelenomodrá. Pokud o nich člověk hovořil s jejich majitelem zpravidla netušil, že oba mluví o stejném druhu. Díky rychlému přenosu poznatků je toto již v současné době překonáno a přitom stačilo vzít do ruky knihu p. Rudolfa Víta “Astrildovití pěvci”, kde by případný zvídavý zájemce tuto odpověď našel. Tato kniha a další starší tituly, nebo lépe řečeno, dříve vydaná literatura jsou a budou základním kamenem, na kterém každý skutečně zanícený zájemce musí budovat a vylepšovat své vědomosti a znalosti, dle mého názoru tyto knihy nesmí chybět v žádné knihovně a vždy mají být po ruce. Tato díla se v současné době jen velmi těžko podaří překonat a pokud je chovatel bude průběžně doplňovat novější literaturou a časopisy, má nejlepší předpoklad k získání potřebných znalostí. Na tomto úseku vykonal pan Vít, Karásek, Veger, Vašíček a někteří další obrovský kus práce, za který jim patří náš dík. Pokud si koupíte literaturu ze zahraničí, často zjistíte, že není tak kvalitní a nezabývá se tak podrobně a do hloubky tématem.

Co se týká popisovaných japonských chůviček, je skutečně obdivuhodné, co se podaří díky přísné selekci a zanícení pro věc dokázat na tomto nenáročném ptačím druhu. Cena těchto jedinců bude jistě vysoká, ale doufám, že se co nejdříve najde i u nás nějaký nadšenec a ptáky budeme brzy obdivovat na výstavě v Nymburce. Vyobrazení podobně zbarvených jedinců je již v časopise Gefiederte Welt v roce 2000, kde se chůvičkám v článku věnuje pan Vít.

Pokud by se mi podařilo z dalších pramenů identifikovat “záhadné” ptáky TWA-TWA, budu Vás neprodleně informovat. O totéž prosím další chovatele, kteří by se případně problémem zabývali, neboť vzájemná výměna informací je mezi námi velmi důležitá.

bohužel bez podpisu

Poznámka:

Věty, kterých si všímá anonymní pisatel tohoto příspěvku, jsem napsal jenom jako malý doplněk textu v článku o chůvičkách. Skutečně mu závidím tu lehkost, s jakou dokázal rébus vyřešit. Bohužel zcela špatně. Snad by si mohl autor třeba všimnout, že papoušky tohoto druhu jsem fotografoval pro Milana Vašíčka již v roce 1980. Takže je znám! V žádném případě to nebyl nominátní poddruh Aratinga pertinax pertinax a dokonce ani žádná jiná Vašíčkem popisovaná subspecie tohoto druhu. Holandského výpravného časopisu ONZE VOGELS vlastním více jak 30 ročníků a kromě toho jsem ptáky hledal ve Forshawovi i jinde. Nenašel. Je však pravda, že ptáci byli druhu pertinax skutečně velmi podobní. Pokud se týká dalších vývodů týkajících se TWA-TWA, chci říci, že Spermestes bicolor bicolor poznám bezpečně na vzdálenost 100 metrů jedním okem a to se budu dívat skrz prsty! Samosebou, že tuším, o co asi šlo. Ale v tomto případě se i nejmodernější literatura pozoruhodně rozchází dokonce v základních údajích, jako je například velikost. Chci anonymního autora ujistit, že v posledních letech velice intenzivně studuji taxon Estrildidae, mám přímo stohy různého nového materiálu, mám zcela nově nafotografováno 3/4 všech druhů, takže právě v tomto případě pomoc pana Cyrila Laubschera z Anglie určitě nepotřebuji! Pokud však jste s tímto pánem v tak přátelském styku, poproste jej prosím, jestli by Vám nemohl zaslat fotografie (jakékoliv) Lonchura nigerrima (Rothschild et Hartert) a Lonchura melaena (Sclater, 1880). To by mě opravdu zajímalo. Chci vidět fotografie, ne kresby. Laskavé čtenáře Fauny chci ujistit, že se k tomuto tématu vrátím.

Petr Podpěra