Tiliqua scincoides - Scincidae
Výskyt: Tento velký scink je rozšířen v severní a východní Austrálii. Vázán je zde především na suché biotopy polopouští, ale stejně často se objevuje i ve zdejším buši.
Popis: Jde maximálně o 0,5 m dlouhého tvora, který se tak jako jeho příbuzní vyznačuje modrým jazykem, kterým při ohrožení zastrašuje s doširoka otevřenou tlamkou nepřítele. Zbarvení těla je béžové až šedohnědé s náznakem tmavého síťování a černými nebo žlutohnědými příčnými pruhy na hřbetě i ocase. Od každého oka se táhne směrem nazad asi půl centimetru široký tmavý pruh, který končí zhruba na úrovni předních nohou. U žlutohnědě zbarvených exemplářů může tato ozdoba chybět.
Terárium a chov: Pro jejich chov se hodí terária rozměrů 80 x 40 x 50 cm pro jednotlivý kus, nebo 120 x 60 x 70 pro pár. Dno ubikace pokryjeme směsí písku a lignocelu nebo drcenou kůrou a prostor rozčleníme větším kořenem, silnou větví nebo polopatrem v podobě dřevěné police. Miska s vodou by neměla chybět a při společném chovu vytvoříme z kůry nebo většího květináče i úkryt pro slabší z obou zvířat.
Denní teploty vyhovují na průměrné hodnotě 27 °C s možností vyhřátí pod žárovkou až na 35 - 40 °C. Terárium přisvěcujeme navíc i zářivkou a nezapomínáme ani na UV záření. V noci postačují teploty pokojové a během tří zimních měsíců snížíme teplotu na 18 °C ve dne a 10 °C v noci.
K páření dochází v krátké době po návratu k normálním teplotám a za 110 - 130 dní nato rodí samička kolem 10 mladých. U starších a dobře živených samic může vrh obsahovat až 25 živých mláďat. Ta je zpravidla nutné oddělit od matky a nechat v hygienickém teráriu pár dní vzpamatovat. Po třech až pěti dnech však již mohou být rozdělena do menších ubikací s běžným zařízením a krmena tak jako dospělí.
Tento druh patří mezi “všežravce”, kterým můžeme podávat vše od ovoce, zeleniny a plevelných rostlin, přes hmyz až po mláďata obratlovců. Přijímají obvykle i různá náhradní krmiva, např. pokrájené maso, konzervovanou potravu pro psy a kočky, apod., nedílnou součástí krmné dávky by však měly být různé druhy měkkýšů.
Literatura: Cerha V.,Kocián M.:Scinkové, varani a ještěrky, Polaris 1999,
Rogner M.: Echsen 2, Stuttgart 1992,
Akvárium terárium 5/2000,
