Loňská zima byla ve srovnání s jinými roky mrazivá a bohatá na sněhové srážky. Zkrátka byl leden, mrzlo až praštělo a vše bylo pod sněhem. Labské rameno, které protéká za naší zahradou bylo zamrzlé až do poloviny, takže divokým kachnám a malým slípkám moc vodní hladiny nezbývalo. Zrovna jsem myla nádobí a najednou můj syn, pozorující za oknem padající vločky sněhu, zvolal: „Mami, kocour má kosa!“ Otevřela jsem okno a zavolala na kocoura. Ten podlehl lákavé nabídce tepla domova a skočil i se svojí kořistí oknem do bytu.
"Ten pták je živej!“ zařval kdosi a začala honba za kocourem. Ten v panice oběť pustil, a pak část rodiny honila kocoura a druhá část jakéhosi ptáka, který se schoval za gauč v obývacím pokoji. Když byl znehybněn kocour, vztekle mrskající ocasem, podařilo se mně odlovit poděšeného ptáka. Ukázalo se, že to není žádný kos, ale slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) z čeledi chřástalovitých, podřád kráčiví, řád krátkokřídlí. Kocour Caesar jí vlastně nic neudělal, protože ji nesl pouze za křídlo. Nebožačka však měla k ručním letkám pravého křídla přimrzlou hroudu ledu o průměru asi 10 cm, kterou tahala na sebou. To jí silně omezovalo v pohybu, o létání ani nemluvě. Proto se stala snadnou kořistí našeho Caesara, který ji duchapřítomně přinesl k nám do bytu, a tím ji vlastně zachránil život. Hroudu ledu jsem odstřihla nůžkami i s částí několika pírek. Menší kousky ledu na hrudi ptáka se rozpustily samy.
Slípka byla vyhladovělá a nepohrdla pšenicí nabízenou z lidské ruky. Po nakrmení jsme ji opět vypustili zpět do přírody. Slípka přeletěla na druhou stranu říčky a hned skočila na volnou vodu. Zamávala legračním ocáskem na pozdrav a zmizela z dohledu.
• nedospělá slípka zelenonohá
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), podčeleď slípky (gallinulinae), čeleď chřástalovití (rollidae), podřád kráčiví (grues), řád krátkokřídlý (ralliformes).
Slípka je poměrně malý vodní pták se silným zavalitým tělem, krátkými křídly a malým legračním ocáskem. Její zbarvení je nenápadné, takže dokonale splývá s rostlinnou vegetací vodních tůní a pomalých vodních toků, které obývá ve všech světadílech mimo Austrálii a severních oblastí Evropy, Asie a Ameriky. Slípky jsou velice plaché a zaregistrují-li sebemenší pohyb na břehu, rychle zajedou do nejbližšího rákosí, schovají se pod břehem, případně se potopí pod vodu. Žijí v párech, někdy si dva páry postaví hnízdo pouhých několik desítek metrů od sebe. Na stavbě hnízda v rákosí, na nakupených větvích v řečišti nebo na okraji břehu, se podílí i samec. Samička do hnízda nanese již počátkem dubna 7–11 šedavých hnědočerveně skvrnitých vajíček. Vysezení potomstva má přednostně na starosti samička, pouze, když vyráží za potravou, vystřídá ji samec. Z vajíček se po třech týdnech líhnou černě ochmýřená mláďata, která rodiče vyvedou brzy na vodu. Slípky se živý vodním hmyzem, plhy a okřehkem. Dospělé slípky konzumují i obiloviny a jsou-li uměle přikrmovány člověkem zejména v zimních měsících, nepohrdnou ani pečivem a různými masovými odpadky. Rodiče mladé nekrmí, ale pouze jim přidržují chycený hmyz, červy a žížaly před zobáčkem. Mladé slípky rychle rostou, na vodě jsou velice obratné a brzy se naučí lovit samy. Černé chmýří nahradí tmavohnědý šat a mláďata jsou již téměř samostatná. V té době se již obvykle vylíhnou mláďata z další snůšky a ti prvorození se pak podílejí na jejich výchově.
• biotop slípek zelenonohých
Základní znaky exteriéru
Horní část těla dospělé slípky je černohnědá. Hlava, krk a spodní část těla je šedočerná. Proužky bílého peří podél krajů křídel pokračují na ocasní krovky, kde se spojují. Plave-li slípka na vodě, neustále pokyvuje ocáskem a tyto bílé pruhy jsou velmi nápadné a lidským okem dobře viditelné. Zobák slípky je na špičce žlutý, jeho kořen a lysina na čele je červená. Nohy jsou zelené – odtud název slípka zelenonohá. Dospělý pták měří kolem 33 cm. Některé slípky se na zimu stěhují jižněji, jiné zůstávají a vyhledávají dosud nezamrzlou hladinu. Slípky se dají snadno chovat v zajetí. Podmínkou pro jejich chov je vodní nádrž a dostatečně zatravněný a přiměřeně zarostlý výběh.
text a foto: Dana Vlčková
