Na úvodní stránku
  Archiv     Inzerce     Vet. ordinace     Pokec     Kredit     Literatura     Atlas psů     Tištěná Fauna     Reklama  

Číslo: 4/2003
Obsah čísla:
Lasiodora striatipes
Zásady chovu: PYTHON MOLURUS BIVITTATUS, krajty tmavé - 2. část
CHOV OBOJŽIVELNÍKŮ
“Volný” chov leguánů zelených
51. Světový šampionát ptactva (severní polokoule) AMIENS 2003
Krmím topinambury
STEHLÍK OBECNÝ - Carduelis carduelis Linaeus
Rudoušek karmínový
ORNITA 02 - Slovensko
Výstavní andulky 2002
Zajímavosti z chovatelské praxe
Starověký holubník
Vlaška
Agility - jak na to?
Dostihy chrtů v roce 2002
Dostihový kalendář 2003
Stopování se psem
TEST KE KÁVĚ aneb “Vyznáte se v kynologii?”
Zevní parazité koček - pokračování
Poslední Zpravodaj KCHBK?
Bez kopyt není koně (2. část)
Chováte quartera?
Miniprasátka – noví domácí mazlíčci
Vzácný párek motáků pilichů spatřen u Litohlav
Úsměvy ze ZOO














Starověký holubník

Holub patří k nejstarším domestikovaným ptákům, a i když nelze s určitostí říci, kdy a kde tento proces začal - zřejmě opakovaně na různých místech a v různých dobách - přece jen se pozornost soustřeďuje na oblast Předního Východu a dobu zhruba před 6000 lety, tj. oblast výskytu divokého skalního holuba a současně oblast vyspělých starověkých kultur, které již znaly usedlé zemědělství včetně obdělávání půdy.

Kratochvíl (1973) uvádí, že lze mít za to, že k prvním domestikačním pokusům došlo proto, že člověk sdílel s holubem skalním skalní skrýše (např.rozsedliny, jeskyně) a bystré smysly holuba varovaly člověka před hrozícím nebezpečím. Později k tomu přistoupily důvody náboženské: jak v pohanských kultech, tak i u velkých světových náboženství (judaismus, křesťanství, islám) je holub symbolem ducha, míru, lásky a plodnosti. V Knize knih - Starém Zákoně - je to právě holubice, která přináší do Noemovy archy poselství, že potopa světa končí.

Člověk je však tvor myslící nejen nábožensky, ale i vysoce racionálně. Lze se tedy oprávněně domnívat, že holub byl sice uctíván jako symbol, ale současně sloužil i jako vítané zpestření jídelníčku starých národů. Pro usnadnění a zjednodušení soužití ( a využití) jim Asyřané, Minojci, Hebrejci i Egypťané stavěli kamenné věže, v nichž mohli holubi hnízdit. Tato praxe leckde vydržela dodnes.

Římané zavedli chov domácích holubů pro maso v celém svém impériu a rovněž jim budovali holubníky neboli columbaria. Tak se domácí holub a konzumace jeho masa rozšířily od Dunaje (Rakousko), přes Středozemí až po Přední Asii. Ale abychom starým Římanům nepřipisovali výlučně “spotřebitelské” návyky: spisovatel Varro na samém konci starého letopočtu uvádí nejen, že je chov holubů velice rozšířený, ale že se Římané těší i z velké barevné a tvarové rozmanitosti chovaných holubů a velké proměnlivosti při jejich křížení.

Jak takové starověké columbarium vypadalo, můžeme vidět dodnes. Má podobu kamenné kulaté věže s četnými, většinou zcela pravidelně rozmístěnými výstupky a dutinami, které jistě byly (a místy stále jsou) pro holuby značně lákavé. To co vidíme na připojeném snímku jsou zbytky z kolumbária v pevnosti Masada v Izraeli, na planině nad Mrtvým mořem. Postavit ho dal judský král Herodes Veliký - ano, ten co dal povraždit nemluvňátka - před dvěma tisíci lety, kolem roku 30 př.n.l., aby “sloužilo chovu holubů”.

text a foto: Ing. Bohumír Mahelka, CSc.
 
Copyright © 1999 - 2005 FAUNA s.r.o. | PS 51, Brno 635 00 | E-mail: [email protected]
Publikování nebo šíření obsahu iFAUNY je bez písemného souhlasu redakce zakázáno.

Tech. realizace: FORMsoft | E-mail: [email protected]