První slova, která musí štěně poznat, a se kterými si každý majitel zpočátku vystačí, je bezesporu: “hodný”, “fuj”, a také jméno psa. Tato tři slova musí být v neustálé permanenci, využívané velmi často, ale také vhodně. Jméno zpočátku slouží jako povel pro vzbuzení pozornosti štěněte, tedy většinou i jako přivolání. Slovo “hodný” (či “hodná”), tedy pochvala štěněte, je pro jeho vývoj, výchovu, ale také pochopení “lidského světa” nepostradatelné.
Pochvala by měla být podstatně častější, než-li slovo “fuj”. Tento zakazovací povel (může být nahrazen slovem “nesmíš”) by měl být používán důsledně pokaždé, když štěně provádí činnost, která se vám nelíbí, lépe řečeno, provádí-li to, co si nepřejete, aby dělalo.
Činností, které štěně dělá a nemělo by, je opravdu celá řada. Může se jednat např. o venčení na “nesprávných” místech, požírání, olizování či válení se v různých odpadcích a “fujtajblících” volně ležících nejen v trávě, okusování nábytku, trhání nohavic, přehnané či nevhodné štěkání, skákání po návštěvách, vrčení na majitele aj.. To jsem samozřejmě ani zdaleka nevyjmenovala všechny situace, kdy je potřeba povel “fuj” použít. Tento zakazovací povel plně využívejte a také buďte až přehnaně důslední. Štěně velmi rychle pochopí, co toto slovo vyjadřuje a pokud budete “přesvědčiví” (dostatečně rázní a důslední), velmi rychle si přivykne na pravidla, která jste určili.
Jestliže štěně něco požírá, je nutné přísným zakazovacím povelem dát najevo, že musí okamžitě tuto činnost přerušit. Zpočátku je vhodné ihned ke štěněti přiskočit a i daný “fujtajblík” štěněti z tlamičky vytáhnout. Pro utvrzení zákazu je dobré věc vytaženou z jeho tlamičky opět položit vedle štěněte (nikdy ji neodhazujte do dáli). Pokud štěně bude k této věci chtít jít (o opětovném braní do tlamičky nemluvě), opět důrazně proneste povel “fuj” a vyčkávejte. Pro zdůraznění zákazu je někdy zapotřebí (a vhodné) přidat i škubnutí za vodítko.
Potřebujete-li cokoliv vytáhnout štěněti z tlamičky, jednou rukou ho uchopte za obojek (či kůži na krku za temenem) a druhou rukou mu svrchu tlamičky a z obou stran s citem zmáčkněte pysky v místech za špičáky. Jakmile štěně tlamičku začne otevírat, nechejte prsty sklouznout až na místo zubů nacházejících se za špičáky. Mezi vašimi prsty a zoubky štěněte by měly být pysky, čímž se nezraníte a jen s minimálním nátlakem štěně tlamičku otevře. V ten moment ruka, která štěně držela za obojek či kůži na krku, vytáhne předmět psíkovi z tlamičky.
Nikdy se nenechejte zastrašit případným vrčením štěněte. Tím by velmi rychle poznalo, jak “na vás”, aby si mohlo dělat co chce! Přesto se mějte stále na pozoru, aby nedošlo k úrazu. V žádném případě nepřenechávejte tento úkon dětem!
Především při prvních zákazech je důležité, aby jste byli v těsné blízkosti štěněte a mohli přiměřeně a rázně zasáhnout (zakázat činnost), aniž by štěně s danou věcí uteklo. Mějte stále na paměti, že štěně nikdy nesmí přijít na to, že před zákazem může utéci a nakonec dokončit to, co samo chce.
Pro správné a rychlé pochopení zakazovacího povelu je nejvhodnější vyhledávat taková místa, kde předpokládáte, že štěně bude chtít nějaký “fujtajblík” uchopit. Samozřejmě štěně musí být v těchto místech vždy na vodítku. Jakmile o danou věc projeví zájem, okamžitě proneste povel “fuj”, případně ještě škubněte s vodítkem. Buďte předvídaví a důslední, jen tak psík rychle pochopí, jaké chování od něj očekáváte.
text a foto: Eva Nohelová
