Před 10 lety, kdy jsem začínal s chovem exotických papoušků, se mi zalíbili, kromě australských papoušků, také intenzivně zbarvení papoušci “dlouhokřídlí”. Jelikož jsem začínal, neměl jsem dostatek financí. Proto jsem se rozhodl pro tento nejdostupnější a zároveň také nejlevnější druh.
Během roku 1992 jsem si pořídl tři kusy. U dvou, kteří pocházeli z dovozu, byla vidět na první pohled robustnější postava a širší čelo. U třetího kusu tomu bylo zcela naopak. Ve zbarvení se nikterak nelišili. Byl jsem stále zvědavý, jaké mají pohlaví. Po konzultaci s chovatelskými přáteli a po přečtení odborné literatury jsem tedy dospěl k závěru, že samec má hlavu tmavší. Samice naopak světlejší. Také břicho u samice by mělo být více naoranžovělé. Tento názor vyvracím, protože se jedná o tři formy (Senegalus, Vesteri, Mesotypus). Podle mého názoru má samec mohutnější hlavu, kdežto samice ji má drobnější, ale přesto doporučuji analýzu DNA.
Vlastní chov:
Ze senegaláků mi zbyly dva kusy, a to drobnější a robustnější. Lichý kus uhynul na infarkt. Papoušky jsem v roce 1994 umístil do drátěné klece o rozměrech 120 x 50 x 60 cm (š x h x v). V polovině dubna jsem papoušky přemístil do venkovní voliéry s ubikací 2 x 1 x 2, s výletem 3 x 1 x 2 m (h x š x v). Voliéry jsou dřevěné s kovovým výletem. Není divu, že samice během pár dní prokousala ve dřevě díru a ulétla. Během týdne létala v blízkosti voliéry, kde byl stále umístěn její partner. Zřejmě ji donutil hlad a tak se samice po týdnu vrátila otevřenými dveřmi do výletu, kde byl umístěn v malé kleci její partner. Toto se opakovalo ještě druhým rokem.
Přestože ptáci byli plně pohlavně vyspělí, do roku 1998 nejevili žádné znaky k hnízdění. V roce 1999 na podzim, kdy již začínaly noční mrazíky se začali krmit, ale o zavěšenou dutinu vysokou 80 cm s průměrem. 30 cm, nejevili zájem. Po přemístění do pokojové klece se přípravy na hnízdění utlumily. Z jara roku 2001 jsem senegaláky z důvodu prostoru umístil do malé 80 cm vysoké a 50 široké kulaté klece na terasu. Zde většinu dne prospali. 14.9. jsem pár na doporučení pana Zdeňka Lechnýře umístil do malé klece 60 x 80 x 50 cm (hxšxv) v níž byla umístěna budka z dřevotřísky se základnou 40 x 40 cm a výškou 50 cm. Vletový otvor o průměru 8 cm. 12.9. jsem zjistil, že samice přijala budku. Okamžitě jsem na to zareagoval a k předchozí podestýlce “hoblovačky, hrabanka”, jsem přidal dva malé dřevěné hranolky, které ptáci rozkousali a postavili hnízdiště. Kontroly jsem prováděl častěji a 18.11. jsem spatřil první vejce, ke kterému obden přibyla ještě dvě. 5.12. jsem provedl opět kontrolu, zjistil jsem že jsou všechna oplozená. Pár na kontrolu nebyl nikterak citlivý. 20.12. se vyklubala dvě mláďata a o dva dny později se vyklubalo třetí. Bohužel 27.12. jsem našel dvě mrtvá vyhozená z budky. Třetí kus jsem s rizikem 16. den okroužkoval (kroužek prům. 7,5). Mládě bylo vydatně krmené. Z budky vyletělo 24.3. v dobré kondici, ale přesto většinu času trávilo u rodičů v budce. Když jsem provedl kontrolu 4.4.02, spatřil jsem novou snůšku. Měl jsem obavy, aby mládě vejce nerozbilo. Abych předešel poškození nové snůšky, mládě jsem odstavil. Měl jsem obavy, aby bylo již soběstačné, ale po přemístění do samostatné klece, kde mělo k dispozici krmení, mělo zájem o piškoty a máčené krmení. U druhého hnízdění se vše opakovalo. Krmení: slunečnice, semenec, nahý oves, proso všeho druhu v poměru 3 : 1 : 2 : 4. Za velmi důležité krmení považuji máčené a naklíčené, především hrách, čirok, semenec, kukuřici, pšenici. Samozřejmě nesmí chybět větve k okusu. Osobně používám větve z třešně a černého bezu. Z ovoce předkládám jablko, banán, pomeranč, sušené hrozinky, datle a fíky. Ze zeleniny především mrkev, v létě květenství heřmánku, vratiče, polozralý oves a kukuřici.
Závěrem potvrzuji, že u rodu Poicephalus je nejdůležitější čas pro vyspění chovanců. Prostor chovného zařízení kladu na druhé místo.
