iFAUNA: Články

Rád bych nejprve naše čtenáře, chovatele astrildovitých pěvců, ujistil, že tento problém nehodlám, konečně ani nemohu, řešit. Od toho jsou povolanější odborníci, pro které to také není jednoduché. Mým záměrem je zájemce pouze poinformovat.

První dovoz amady papuánské do Evropy se uskutečnil v r. 1969 z Indonézie. Podle průzkumů, které zpětně prováděli pracovníci univerzity v Curychu, se však nejednalo o pár, jak informoval v časopise Gefiederte Welt Neff (1970), ale pouze o samce amady papuánské a samice amady tříbarvé, Erythrura trichroa formy sigillifera. Tento pár se dostal do chovu známého švýcarského chovatele dr. Burkarda. Vývozce údajně označil uvedené ptáky jako pár amad papuánských.

V letech 1970 - 1990 byli tito ptáci dováženi dále do Evropy s označením jako amady papuánské. Zda se opravdu po celá dlouhá léta opravdu o takové jednalo, se se 100 % jistotou dnes nedá říci, zdá se to však být málo pravděpodobné (Nicolai - Steinbacher).

Podle většiny současných systémů jsou dnes uznávány dva příbuzné a sobě velice blízké a podobné druhy ptáků, a to amada tříbarvá a amada papuánská. Hlavním rozdílem mezi nimi je jejich velikost. Importovaní ptáci jsou svojí velikostí blíže amadě papuánské, ale jeví se zde některé nejasnosti.

V Gefiederte Welt 5/2002 píší dr. C. Mettke-Hofmann a G. Hofmann, že určování amady papuánské a tříbarvé není jednoduché. Aby přišli této věci na kloub, věnují se jako odborníci - ornitologové detailnímu zkoumání. Poměřují také ptáky živé u chovatelů i vycpaniny v muzeích. Porovnávají rozdíly ve vybarvení, tvaru a velikosti zobáku a další znaky. Jmenovaní odborníci konstatují, že importovaní ptáci mohou být také kříženci mezi amadou papuánskou a tříbarvou (forma sigillifera) odchycení na Nové Guineji, kde by podle jejich názoru mohlo ke křížení docházet.

V rozporu s touto tezí prohlašuje dr. Schodde z Canbery, že podle jeho zkušeností a výzkumů, které na Nové Guineji vícekrát prováděl, pozoroval mnoho amad papuánských a amad tříbarvých formy sigillifera, nasbíral mnoho dokladů pro muzeum, které zcela vylučují hybridizaci. Je lhostejné, která forma amady tříbarvé byla dovezena, podle jmenovaného vědce se jedná o zcela novou formu (!). Nelze ji ovšem popsat, protože není známé přesné místo původu. Je stejně dobře možné položit si otázku, proč by se nemohlo jednat o formu amady papuánské? Odpověď není složitá: nejnovější odborná literatura uvádí, že amada papuánská nemá žádné poddruhy. Dodejme, že všechny uvedené údaje nelze považovat za konečné, celou problematiku je třeba i nadále studovat.

Jednoznačně píší Nicolai a Steinbacher, že amada papuánská zůstává stále hádankou a na výsledky s porovnáním s amadou tříbarvou z volné přírody bude nutno ještě čekat.

Při této příležitosti odkazuji chovatele astrildovitých pěvců na novou knihu dokončenou v závěru roku 2001 a na trh dodanou začátkem r. 2002.
Titul: Handbuch der Vogelpflege - Prachtfinken
Autoři: Nicolai - Steinbacher
3. nově zpracované a upravené vydání - 1. díl
Spolupráce: Renate van den Elzen a G. Hofmann
Nakladatelství: Ulmer-Verlag, PF 700561, D 70574 Stuttgart

Závěr:
Tuto knihu (její cena je 99 EUR), kterou vlastním, mohu zájemcům, kteří ovládají jazyk německý, vřele doporučit.