V posledních letech se stalo velkou módou chovat v domácnosti vedle rybiček, želviček, hadů, ještěrů a jiné krásné havěti také bezobratlé živočichy. Chtěl bych se v tomto článku zaměřit hlavně na chovatele sklípkanů - “krasavců s chlupatýma nohama”, které dělím do tří skupin.
Ta první je skupina chovatelů, kteří mají sklípkana jen proto, aby se vytáhli před známými. Kupují zvíře pouze jako spotřební zboží, video či nový televizor, a pramálo jim na osudu živého tvora záleží. Nestudují odbornou literaturu, neznají a ani nechtějí znát základní zásady chovu. Hlavně, že mají “pavouka”.
Druhá skupina jsou poctiví a slušní chovatelé, kteří chovají svá zvířata, protože je mají rádi. Prohlubují své vědomosti hlavně ku prospěchu svých chovanců a úspěch chovu je jim odměnou i radostí. Těchto lidí si já osobně nesmírně vážím.
Třetí skupina jsou podnikavci a podnikatelé. Chovají zvířata vyloženě na kšeft a o nic jiného jim ani nejde. To samo o sobě ovšem není na závadu, pokud se snaží dopřát svým svěřencům všechno, co pavouci potřebují. Mnohdy jsou tito lidé nejlepšími z chovatelů, protože si dobře uvědomují, že jen kvalitní chovná zvířata a kvalitní odchovy jim zajistí kýžený zisk. Tak jako ve všech oborech lidské činnosti, jsou však i zde nepoctivci, kteří rychlý a krátkodobý finanční efekt upřednostní před vším ostatním.
Samostatnou kapitolou jsou pak dovozy, ať už legální či nelegální. Názory na to, jak odchyty ovlivňují početní stavy některých druhů v přírodě, se ale různí. Ať už ovšem pochází pavouk (či jakékoliv jiné zvíře) z odchytu, nebo bylo odchováno v zajetí, vždy bychom se měli snažit vytvořit pro ně podmínky, které se co možná nejvíce podobají jeho přirozenému životnímu prostředí. V mnoha směrech nám pak mohou být vodítkem i zkušenosti ostatních chovatelů, ústní i publikované. I v českém jazyce už vyšla a stále vychází řada hodnotných publikací, které začínajícímu teraristovi pomohou. Proto bych závěrem všem zájemcům o sklípkany popřál trpělivost a mnoho úspěchů.
