Dalším druhem dovezeným na podzim roku 96, byl kněžík černobílý, zpočátku chybně určený jako kněžík bělokřídlý. Myslím, že výstižněji jeho zbarvení charakterizuje název německý, neboť na jeho zjevu je skutečně něco smutečního. Svatební šat samečka je uhlově černý s bílým bříškem, u samičky je černá barva prokvetlá hnědavými peříčky. Stejně je vybarven sameček v mimohnízdním šatu a jediný spolehlivý znak pro rozlišení pohlaví je zbarvení vrchu hlavičky, který je u samičky tvořen jakousi hnědavou čepičkou. U ptáků, přepeřujících z juvenilního šatu, je každé objevivší se černé pírko na hlavě signálem, že se jedná zcela jednoznačně o samečka. Samečci mají v dospělosti na svém vzhledu ještě jednu zvláštnost, kterou jsem u jiných druhů ptáků nikdy nepozoroval a kterou jsem původně dokonce pokládal za onemocnění oka. Na okraji spodního očního víčka se objevil bílý útvar, jakoby drobná krustička, a teprve pomocí lupy jsem zjistil, že se jedná o jakousi ozdobu. Byla to velmi drobná, bílá peříčka, seřazená za sebou. Případné chovatele těchto kněžíků musím ještě upozornit, že v publikaci PFÄFFCHEN (Karl Sabel, nakl. ULMER) je závažná chyba. V barevné příloze uvedená samička je ve skutečnosti jedinec v juvenilním šatu, kdy ještě nelze určit pohlaví!
Tento druh kněžíka se v našich chovech asi nepodařilo udržet, což je vzhledem k jeho atraktivitě veliká škoda. V celém dovozu byla asi jen třetina samiček, což by v normální situaci nebylo nic závažného. Horší bylo, že asi 80 % kněžíků černobílých mělo nožky silně napadené zákožkou svrabovou. Tohoto parazita si přivezli s sebou již z Peru, neboť veterinární dermatoložka MVDr. Fábíková zjistila, že se jedná o druh v Evropě se nevyskytující. Zpočátku jsem se naivně pokoušel o léčení natíráním nožiček bílou vaselinou (vaselinum album), samozřejmě marně. Následky napadení touto zákožkou byly fatální, některým kněžíkům odpadly i prsty a bylo nutno je utratit. Až teprve výše jmenovaná lékařka mi poskytla skutečně kvalifikovanou pomoc a díky jejímu zákroku se u několika posledních kněžíků, které se mi ještě v ČR podařilo sehnat, zdařilo tohoto parazita úspěšně potlačit, žel, všechno to již byli pouze samečci. Zajímavé je, že kněžíci černobílí byli přepravováni ve stejné bedně spolu s kněžíky hnědohrdlými a kněžíky papouščími, přičemž napadení zákožkou se objevilo pouze u prvních jmenovaných. Buď tedy tito kněžíci pocházeli z různých oblastí Peru a nebo se tento parazit specializoval jenom na ten jeden druh, což se mi ale nezdá být pravděpodobné. Kněžíky hnědohrdlé a papouščí mám ve svém chovu již několik let, ale nikdy jsem u nich nezaznamenal napadení nožiček zákožkou svrabovou! Další problém byl, že asi 20 % ptáků mělo poruchu zobáčku, tzv. kly. Ze zkušenosti vím, že se tato vada zobáčku objevuje u exotů strádajících jak po stránce výživy, tak po stránce hygieny prostředí, v němž jsou chováni. Zdá se tedy, že v případě opakovaného dovozu tohoto druhu bude nutné zajistit kvalitní výživu, samozřejmě za předpokladu, že již z domoviny nepřijdou ptáci zdravotně a výživově strádající.
Jak jsem se již zmínil, tento druh se asi v našich chovech nepodařilo udržet. Je mi to o to více líto, že již v karanténě jsem měl možnost vybrat z celého dovozu skutečné páry a navíc zdravé, ale vlivem několika nepříznivých okolností jsem si tyto ptáky nemohl ponechat. Přes veškerou snahu se mi nepodařilo k mým několika samečkům sehnat ani jednu samičku, tyto skončily zřejmě spolu se zbytkem dovozu někde mimo naše území. Byli to ptáci mimořádně vhodní pro chov v klecích, protože u jako jediného druhu ze tří dovezených bylo možno chovat pohromadě samečky a to i v případě, že byli ve svatebním šatu. Také jejich zpěv byl velmi příjemný i když trochu hlasitý a když k tomu přidáme drobnou postavu a atraktivní vzhled, máme zde ideálního ptáka do našich klecí respektive, měli bychom!
Krmení bylo stejné jako u dříve popisovaného kněžíka hnědohrdlého. V současné době nemám v chovu již ani jeden kus, poslední uhynul náhle, zdánlivě bez vnější příčiny. Nutno však dodat, že posledních několik kusů tohoto kněžíka, které se mi podařilo ještě získat, bylo v tak zoufalém stavu, že jsem ani nevěřil, zda je živé dovezu do Plzně. Jeden z nich měl dokonce na nožce kouli asi o průměru 2 cm, která byla tvořena zaschlým trusem a krustami od zákožky a která mu zcela znemožňovala sezení na bidélku, na druhé nožce byly prsty zkrouceny jako v křeči, též od zákožky a přesto se tohoto ptáka podařilo, díky odborné péči ze strany veterinární dermatoložky, vyléčit. Samozřejmostí byla ta nejlepší možná strava, 100% hygiena a byli z nich opět pěkní ptáci. Nakonec to však nebylo nic platné a všichni samečci postupně uhynuli, zřejmě se na nich trvale podepsal pobyt v neúnosných podmínkách, ale nad tím by se měli zamyslet hlavně ti, kteří jim takové podmínky k životu vytvořili!
