Pod pojmem genetické vady rozumíme dědičné nežádoucí odchylky od standardního fenotypu ( vnějšího vzhledu), které buď snižují životaschopnost jedince nebo omezují konkurenceschopnost mezi příslušníky vlastního druhu. Jiné odchylky u standardních plemenných zvířat snižují jejich hodnocení, resp. omezují až vylučují jejich použití v chovu.
Chovatelskou specifikou je trvalá snaha po šlechtění a dalším udržení tvarových a barevných odchylek od standardu, novinek, často podmíněných pouze módností. Skutečnost je, že hranice mezi “normálním”,”abnormálním” a “patologickým” je často nezřetelná a že lze každou vzniklou genetickou odchylku označit za chovný cíl. Náleží sem například bezsrstost (cíleně upevněná u plemene sfynx), rexovitost (kudrnatost) srsti, různobarevnost očí, bezocasost a další. Je otázkou etiky šlechtitelů a chovatelů, aby nově vytvářené tělesné tvary nepřinášely takto vyšlechtěným jedincům omezení přirozených tělesných funkcí a tím i fyzické nebo psychické strádání.
Letální genetické vady jsou podmíněny geny, které způsobují neschopnost organizmu vykonávat určité, životně důležité úkony.Vedou ke smrti jedince, často již během nitroděložního života. Tak je to např. s dominantní alelou pro bezocasost u plemene manx (M). V homozygotní formě MM hynou embrya již v děloze matky a proto se “ čistokrevní” bezocasí manxi MM vůbec nevyskytují.
Genetické vady se nejčastěji projevují jako morfologické (tvarové) odchylky, mohou však být i funkční , např. porfyrie - porucha látkové přeměny. Dědičně podmíněné mohou být i některé odchylky od typického chování.
Geneticky podmíněné choroby a defekty jsou např.:
- achondroplazie - zkrácení končetin (jezevčíkovité nohy)
- ataxie - porucha koordinace pohybů
- trofie sítnice oka
- bezsrstost (mimo plemenného znaku)
- ektrosyndaktilie - srůst prstů, příp. dalších kostí končetin
- hemofilie - porucha srážlivosti krve
- hluchota - často ve vazbě na bílou barvu
- hydrocefalie - vodnatelnost hlavy
- kryptorchizmus - zadržení jednoho nebo obou varlat před sestupem do šourku
- kýla
- pahýlovitý nebo chybějící ocas
- poly a oligodaktilie - nadpočetný nebo snížený počet prstů
- porfyrie - porucha látkové výměny
- trpasličí růst
- rozštěp pysku a patra
- zálomek na ocase
- zdvojené ucho
Choroby a defekty, u nichž se rodí disposice k nim, jsou např.:
- achalazie esofagu - porucha motorické činnosti jícnu
- neplodnost
- nystagmus - chvění očí
- osteogenesis imperfekta - porucha tvorby kostí
- předkus a nepravidelné utváření čelisti
- šilhavost
- tvorba močových kamenů
- zánět dělohy
- dysplazie (vadné utváření) kyčelních nebo loketních kloubů
- amyloidoza - porucha metabolizmu
U všech těchto chorob a defektů je třeba vždy pečlivě zvážit, zda postižený jedinec může bez větší fyzické či psychické újmy dále žít (např. hluchota, zálomek na ocase, neplodnost) nebo zda je vhodnější euthanasie (např. rozštěpy, těžké defekty konfigurace čelistí). Tato zvířata jsou nevhodná pro další chov s výjimkou těch případů, kdy určitá dědičná odchylka, byť v jistém smyslu defektní, je součástí požadavku standardu a jedince nijak netraumatizuje (manx, bobtail).
Vylučování defektních zvířat z chovu, aby se zabránilo rození a utrpení dalších jedinců, je jedním z prvořadých úkolů chovatelských organizací.
MVDr. Květa Mahelková
