iFAUNA: Články

•pokračování z Fauny č. 14

Zdravotní problémy a jejich řešení

Při držení obojživelníků se zpravidla neobejdeme bez vlastního chovu hmyzu. Existují už speciální krmné směsi, podávané např. cvrčkům před jejich zkrmením. Směsi obsahují zvýšenou hladinu minerálních látek, které se krátkodobě nahromadí v zažívadlech hmyzu. Při konzumaci obojživelníky pak pro ně představují fyziologický příjem minerálních doplňků. Běžnou procedurou bývá také poprášení navlhčeného hmyzu minerálním a vitaminovým koncentrátem. Tyto doplňky v tekutém stavu lze také aplikovat inzulinovou injekční stříkačkou do velkých moučných červů nebo podkoží předkládaných myšat.

Při likvidaci parazitos se neobejdeme bez vyšetření trusu, importy raději přeléčíme rovnou a pak kontrolujeme účinnost zákroku. Výhodnější je podávání antiparazitik v tekutém stavu. Zpravidla je musíme naředit tak, aby dávka odpovídala nízké hmotnosti většiny chovanců. Hmotnost raději neodhadujeme, ale zjišťujeme objektivně zvážením. Znám případy, kdy se odhadnutá váha několikanásobě lišila od skutečné a došlo k předávkování léčiva. Podáváme je individuálně do tlamy živočichů, které při tomto úkonu drží pomocník. Pootevřeme jim tlamku seříznutou zápalkou nebo dřevěnou špachtlí a z boku nakapeme lék inzulinovou stříkačkou. Obojživelníci polykají bez problémů. Na odstranění červů můžeme použít levamisol, na kokcidie sulfonamidy, na jiné prvoky roztok metronidazolu. Obojživelníci špatně snáší ivermektiny včetně aplikace zažívadly. V souvislosti s přítomností parazitů může dojít zejména u žab k výhřezu kloaky, což je načervenalý, různě zduřelý útvar vyčnívající z uvedené části těla. Pokusíme se jej vrátit na správné místo pomocí tyčinky (špejle) potřené vazelinou. U větších exemplářů požádáme o intervenci veterinárního lékaře, který po zákroku zajistí na několik dnů vyústění kloaky jedním nebo dvěma stehy. Tato zdravotní porucha ráda recidivuje.

Obávané onemocnění obojživelníků vyvolává bakterie Aeromonas hydrophila. Typickým znamením jsou plošné výlevy krve pod kůží, především na břišní straně těla. Odtud pochází anglické označení Red-äleg (červená noha). Při objevení tohoto příznaku spojeného s apatií zvířat požádáme veterinárního lékaře o aplikaci antibiotika (tetracyklinu).

Neléčitelným onemocněním je tuberkulóza, obvykle rozpoznatelná až při pitvě uhynulého zvířete jako žlutobílé drobné uzlíky v plicích, játrech, eventuálně dalších orgánech.

Neobvyklým a jinde nevídaným útvarem v tělní dutině žab jsou párová tuková tělesa. Jde o rozměrný orgán s několika výraznými laloky, který může být různě pigmentovaný, stejně jako celá výstelka tělní dutiny.

Typickým poraněním skokanů je poškození špičky tlamy po nárazech na stěnu terária. Tato zvířata proto chováme jen v nádržích opravdu velkých nebo sáhneme po klidném druhu, např. skokanu hrabavém.

Stimulace obojživelníků hormony (choriový gonadotropin) nemusí být bez rizika. Některé žáby uhynou po dávce, která u jiných stejné velikosti žádnou reakci nevyvolá. Používáme ji proto jen u druhů, u nichž je v literatuře popsaná včetně dodržení dávek. U ostatních druhů si raději zjistíme klimatické poměry v jejich domovině a rozmnožovací cyklus se pokusíme vyvolat jejich napodobením.

Zajímavým živočichem je axolotl, rozmnožující se v larválním stádiu (neotenie). K metamorfóze na dospělce ho přimějeme po zkrmení štítné žlázy.

Pulci některých žab vylučují do prostředí inhibující látky, potlačující vývoj jejich sourozenců. Jde obvykle o druhy, kladoucí nízké počty vajíček a využívající malé množství vody, např. v paždí bromelií. Tyto pulce raději odchováváme izolovaně každého zvlášť. Stačí k tomu malá nádobka. Masožraví pulci snadno sklouznou ke kanibalismu. Provádíme průběžnou selekci tak, aby se v jedné nádobě nalézali pulci stejné velikosti.