Na úvodní stránku
  Archiv     Inzerce     Vet. ordinace     Pokec     Kredit     Literatura     Atlas psů     Tištěná Fauna     Reklama  

Číslo: 8/2005
Obsah čísla:
Výroba akvarijního 3D pozadí z PU pěny
Poecilotheria rufilata
Lepoještěr pestrý - Calotes versicolor
Hadi (Serpentes) – databáze literárních odkazů
Čo takto dať si hmyz?
ČD – Kurýr (smutná realita)
Přeprava živých zvířat s využitím ČD
Seznam stanic systému ČD – Kurýr a InterKurýr
Zkušenosti s chovem aratingy jenday
SKŘIVAN OUŠKATÝ - Eremophila alpestris
Pro chovatele barevných kanárů
Pokus o vyšlechtění mutace zvonohlíka zahradního
Tukan bělolící (Ramphastos vitelinus)
Ojedinělý odchov aratingy skvrnitého v Německu
Představujeme okrasné holuby – elstry
Chov perliček
Mudi první maďarští honáci v České republice
První dny doma – uvítání
Pozor na cizopasníky!
Boerboel
Malá encyklopedie nemocí koní - T
Andaluský kůň
Nakládání koní do koňopřepravníku
REINING
ZOO – OBCHOD U KOLOUŠKA














Zkušenosti s chovem aratingy jenday

Na podzim roku 1999 jsem si pořídil pár těchto arating od přítele Beneše. Doposud jsem s tímto druhem ptáků neměl žádné zkušenosti, dokonce ani teoretické. Ptáky jsem si koupil proto, že se mi líbili. Pustil jsem je do voliéry do společnosti hnízdících korel, neboť jsem věděl, že jsou to ptáci mladí a hnízdit ještě nemohou. V tomto jsem měl pravdu. Nic zvláštního se nedělo. Korely v pohodě vyvedly 2× mladé v mírumilovné atmosféře.

Přišla zima a ptáci zůstali ve stejném složení ve venkovní voliéře s možností úkrytu ve zděném nevytápěném domku. Na jaře přišla nová hnízdní sezóna 2000. Voliéra byla obsazena stále stejně tj. 1 pár korel a 1 pár jendajů. Korely samozřejmě přikročili k hnízdění. První a druhé hnízdo bez problémů. Třetí hnízdění probíhalo také bez problémů, až do okamžiku, kdy se z budky začala ozývat líhnoucí se mláďata. V ten okamžik se z přátelských a mírumilovných jendajů stal párek dravců, kteří vtrhli do budky, vylíhlá mláďata sežrali a zbylé vejce rozklovali. Nedalo se nic dělat, hnízdní sezóna skončila, korely jsem oddělil do menší voliéry a těšil se na jaro, kdy budou mít jendajové třetí rok a snad zahnízdí.

V zimě se však stalo něco s čím jsem nepočítal. Sameček zůstal zřejmě nocovat venku na pletivu a co se mohlo jiného stát, než že mu omrzly obě nožky. Postupem času mu pravá nožka odpadla pod kolenem a na druhé mu zůstaly pouze 2 prsty. Hnízdní sezóna 2001 tudíž skončila fiaskem. To, že sameček není nadále k ničemu, si domyslí i začátečník, proto jsem okamžitě začal shánět samce nového, což se mi během krátké chvíle podařilo. Invalidu jsem chtěl pustit, ale manželka s dcerou byly proti, tak si milého „jendu“ vzaly do bytu, čehož velmi brzy začaly litovat, neboť „jenda“ byl ve stálém hlasovém kontaktu se svou „manželkou“. Mělo to tu výhodu, že jsme do práce vstávali bez budíku a mnohem dřív než jsme měli v úmyslu. Možná i z důvodu hlasového kontaktu, samička svého nového nápadníka naprosto ignorovala. Protože ani další jaro nepřikročila ke snůšce, umístil jsem všechny 3 jendaje – asi v červnu r. 2002 do společné voliéry a dál si jich v podstatě nevšímal, protože jsem měl v úmyslu ptáky prodat. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem asi po měsíci – snad ze setrvačnosti, otevřel jejich budku a v ní uviděl 3 oplozená vejce, z nichž se později vylíhla 3 mláďata. Dvě z nich postupem času uhynula, neboť se ukázalo, že samička není příliš vzorná matka. Já jsem se v mé dosavadní praxi s nutností přikrmovat mláďata nesetkal. Když jsem ptáky pozoroval, zjistil jsem, že samici krmí pouze náš invalida. Kdo navštěvuje hnízdní budku jsem nemohl vypozorovat, protože tato je umístěna ve zděném domku, do kterého vede jen malý průlet a na budku není vidět.

Po dlouhých 100 dnech (na Mikuláše) mládě stále nevyletovalo z budky, tak jsem ho začal přes poledne z budky vydělávat. Mládě však začalo chřadnout, proto jsem ho vzal do klece do bytu i se svým zdravým strýcem. Byl jsem přesvědčen, že ho snad naučí přijímat potravu nebo ho dokonce dokrmí. Vzájemné krmení jsem pozoroval jen jednou. Celou věc jsem konzultoval s přítelem Žákem, který mi jednou ukázal, jak se krmí sondou do volete. Toto jsem prováděl asi 3 dny, pouze však jednou denně. To však stačilo k tomu, aby mládě zesílilo natolik, aby se od strejdy naučilo přijímat potravu.

Mládě bylo odebráno v prosinci 2002 a už v únoru byla v budce další 3 oplodněná vejce. Připomínám, že ve venkovní voliéře byla pouze samička s jednonohým samcem. Z tohoto hnízda se vylíhla 3 mláďata, která byla odchována až k samostatnosti, avšak za mé vydatné pomoci, neboť samice je vzornou matkou pouze první týden. Všechno zlé je k něčemu dobré, od té doby jsem téměř přeborníkem v umělém dokrmování mláďat, protože tento pár hnízdí pravidelně 2× ročně a můj jednonohý invalida je už 12-tinásobným otcem. Jsem pravidelným návštěvníkem ptačí burzy v Přerově a vždy mně velmi pobaví, když se prodávající s kupujícím handrkují o jeden chybějící drápek. Můj samec „jenda“ má všeho všudy 1 nohu se dvěma drápky a z 16 vajec měl pouze jedno neoplodněné. Toto je jedna z mých zkušeností s chovem aratingy jenday.

Spousta chovatelů, se kterými jsem toto konzultoval, mi nevěří, ovšem pokud mají zájem tento pár vidět na vlastní oči, mají možnost po dohodě na tel. č.: 603 511 403.

text foto: Vít Michálek
 
Copyright © 1999 - 2005 FAUNA s.r.o. | PS 51, Brno 635 00 | E-mail: [email protected]
Publikování nebo šíření obsahu iFAUNY je bez písemného souhlasu redakce zakázáno.

Tech. realizace: FORMsoft | E-mail: [email protected]