K okrasnému vodnímu ptactvu mě přivedly články pana Jaroslava Němce. V okamžiku, kdy jsem si přečetl první článek a spatřil první fotky jsem litoval, že nemám rybník … Po tom, co jsem navštívil internetovou stránku pana Němce a kontaktoval ho, jsem však nabyl dojmu, že alespoň jeden pár bych si v budoucnu pořídit mohl. Věřím, že okamžik, kdy budu vlastnit první karolinku či mandarinku není daleko.
• vydlabaná dutina
Budku jsem začal tvořit na začátku prázdnin 2004 a protože patřím mezi školou povinné, bylo času až až. Nejsložitější bylo sehnat materiál – kmen 80 cm vysoký o průměru asi 40 cm. Na nějakém centimetru tady nezáleží. Je také podstatné, jaké dřevo zvolíte, pokud není kmen již dutý (vykotlaný) zvolte raději měkčí dřevo (borovice, topol). Dlabání zdravého dubového kmene musí být děs. Trvalo to dost dlouho, než jsem sehnal ideální kmen, který by vyhovoval, ale kde je snaha …tam je i kmen.
žebříček
Poté, co jsem kmen vlastnil, už stačilo „jen“ kmen opracovat. Jako první přišlo na řadu dlabání. Samozřejmě bych to nebyl já, kdybych na vydlabání použil jiných nástrojů než ručních, ale potom jsem alespoň mohl budku prohlásit za „biovýrobek“ – nebylo použito žádných elektrických vrtaček a pil, které tak pekelně urychlují práci (při dlabání by se však asi stejně moc neuplatnily).
• očka do nichž se zasadí žebřík
Ke dlabání ze začátku postačila sekera, tu vystřídala teslice, teslici vystřídala palice s dlátem a pak přišel na řadu ruční vrták po dědečkovi (kvalitní nástroj – vyvrtá otvor o průměru 3 cm, přibližně 35 cm dlouhý). Bez něj by to bylo mnohem složitější. První den dlabání jsem učinil průnik – taková malá skulinka (svářecí drát však tudy prošel). Dále následovalo úporné dlabání, trvající s přestávkami asi 14 dní, pak však nadešel osudný okamžik, vytvořil jsem otvor o průměru přibližně 10 cm. Po tom, co vznikne otvor takového průměru, je vyhráno. Ze stěn se dlátem dá dřevo strhávat až do okamžiku, kdy jsou stěny budky silné dle představ (já jsem zvolil 3–5 cm počítaje kůru).
Vlezový otvor jsem vysekal dlátem, 10 cm od shora o průměru 15 cm.
koláč
Jako žebříček bylo použito obyčejné prkno s přibitými laťkami 5–7 cm od sebe. Hrana, kterou žebříček přiléhá k budce, je skosená, aby lépe seděl. Dále byly do žebříčku nahoře natlučeny dva hřebíky a pod vlezový otvor jsem natloukl očka, do kterých se žebříček zachytí hřebíky. Samozřejmě by stačilo žebříček přibít, ale takto se dá zase kdykoliv vyndat (a kdoví, kde by skončily ostré hroty hřebíků vtlučených do budky).
• rozmístění hřebíků
A teď přišla řada na „koláče“, které se vytvoří odříznutím asi 4 centimetry vysokého kola z obou konců kmene, samozřejmě před započetím dlabání.
Koláč ze silnějšího konce (ze zdola) se přitluče místo dna, čímž plní funkci podlahy, toto řešení mně připadne mnohem jednodušší, než kdyby se podlaha vyráběla z prken.
S poklopem – stříškou už to ale tak jednoduché nebylo. Chvilku mě trvalo, než jsem přišel na vhodné řešení. Věděl jsem, že jako stříšku použiji již zmiňovaný „koláč“, ale jak? Problém byl vyřešen následovně: Vzal jsem 4 hřebíky, kterým jsem odstranil hlavičky a zatloukl je ze shora do budky. 3 cm hřebíků zůstaly nezatlučeny. Potom jsem přiložil vrchní koláč a lehce na něj poklepal v místech, pod nimiž byly hřebíky, tímto se do poklopu obtiskly nepatrné značky. Ve vyznačených místech jsem nebozízkem vyvrtal dírky (ne naskrz!). Těmito dírkami se poklop nasadí na hřebíky a pěkně sedí (možná to není nejlepší řešení, ale já jsem na nic jiného nepřišel).
A už zbývá jen budku vystlat jemným senem nebo slámou a je připravena na nastávající chovnou sezónu, ve které vám všem přeji hodně chovatelských i nechovatelských úspěchů.
• hotová budka
Závěrem ještě jedno moje ponaučení:
Můj kmen byl z borovice, na průřezu kmene byla nějaká modrozelená skvrna, které jsem nevěnoval větší pozornost (po vydlabání jsem zjistil, že se táhne po celém kmenu).
Když jsem měl kmen pomalu hotový a zbývalo jen vysekat vlezový otvor, tak kmen zmokl a zmiňovaná skvrna začala tmavnout až úplně zčernala (což je pěkně vidět na fotce „koláče“). Proto považuji moji budku za nevhodnou pro chovatelské účely. Ale přesto čas strávený nad výrobou nepovažuji za promarněný. Vyzkoušel jsem si to, nasbíral spoustu zkušeností, a až budu dělat další budku, budu už vědět, že kmenu s podivnou zelenomodrou skvrnou se mám obloukem vyhýbat.
Budka byla vyrobena podle článku pana Jaroslava Němce.
text a foto: Jan Kačer, www.sweb.cz/mandoral
