Labutě
Největšími druhy v řádu vrubozobí, čeleď kachnovití, jsou labutě. Kromě labutě velké, kterou znáte z našich rybníků a řek, jsou u nás chovány i ostatní druhy těchto krásných ptáků. Lze je chovat s ostatními druhy kachen a hus, ale v období toku a vodění mladých je třeba je oddělit, hlavně pokud jsou chovány na menší ploše. Stejně jako u hus, je jejich základní potravou tráva a proto je třeba je chovat na zatravněných plochách. Ideální je větší vodní hladina, aby mohla vyniknout jejich majestátnost. Plodnost u většiny labutí přichází ve třetím až čtvrtém roce života.
Labuť velká (Cygnus olor)
U nás běžně se vyskytující labuť je chována i u chovatelů. Nenáročná na chov.
V přírodě se vyskytuje v Evropě a Asii. Váží 9–11,5 kg a rozpětí jejích křídel je až 2,5 m. Tok v našem prostředí začíná v dubnu a husa do velkého hnízda z trávy nebo slámy umístěného blízko vody snese 4–8 vajec, na kterých sedí cca 36 dnů. Housata jsou schopna létat až ve 120–150 dnech.
Labuť černá (Cygnus atratus)
Tato labuť pochází z Austrálie a v poslední době se stala velice populární i u našich chovatelů. Váží 5–6 kg a rozpětí křídel má až 2 m. Její chov je nenáročný, ale větší problémy jsou se sestavením ideálního páru.
Tok v našem prostředí začíná různě v průběhu celého roku a husa do velkého hnízda z trávy nebo slámy snáší 4–8 vajec, na kterých sedí asi 36 dnů. V případě hnízdění v zimě je lepší jim vejce odebrat a nechat je vylíhnout v líhni, protože hrozí nebezpečí zmrznutí vajec a zárodků v nich.
Labuť černokrká (Cygnus melanocoryphus)
Tento druh pochází z jižní poloviny jihoamerického kontinentu. V našich chovech je poměrně vzácná (i díky své ceně) a proto i zkušenosti s jejich chovem jsou minimální.
Velikostně je o trochu menší než labuť černá (váha 4–5,5 kg a rozpětí do 155 cm).Tok probíhá různě v průběhu celého roku a stejně jako ostatní labutě snáší husa do hnízda z trávy nebo slámy 4–6 vajec, na kterých sedí asi 36 dnů.
Labuť koskoroba (Coscoroba coscoroba)
Atraktivní a jedinečný druh labutě, ornitology je řazena na rozhraní mezi husičkami (Dendrocygna) a ostatními labutěmi (Cygnus). Nejmenší z labutí (3,8–4,5 kg a rozpětí max. 160 cm) se v přírodě vyskytuje v jižní části jižní Ameriky. V našich chovech je také vzácnější, ale dle zkušeností ze zahraničí je choulostivější než ostatní labutě. Tok začíná koncem jara a husa snáší 3–9 vajec, na kterých sedí 33–35 dnů.
Labuť trubač (Cygnus buccinator)
Jeden z největších druhů labutí se v přírodě vyskytuje na severoamerickém kontinentu. Její váha je až 11,5 kg a rozpětí křídel až 2,6 m. U nás je chována minimálně. Do toku jdou páry v květnu a husa snese 4–9 vajec, na kterých sedí 32–40 dnů. Housata jsou schopna letu již od cca 90-ti dnů.
Labuť zpěvná (Cygnus cygnus)
Největší druh labutí bychom v přírodě nalezli na severním pobřeží a ostrovech Evropy a Asie.
Jejich váha je v rozmezí 8,5–14 kg a rozpětí křídel až 250 cm. Tok v našem prostředí začíná v dubnu a husa na 4–9 vejcích sedí cca 35 dnů. Housata jsou však schopna létat již v 70–90-ti dnech.
Labuť malá (Cygnus columbianus)
Tento druh žijící na severním pobřeží severní Ameriky a Asie je v našich chovech vzácností a proto pouze základní informace. Váha 6–8 kg, rozpětí 1,9–2,2 m, 2–7 vajec, inkubační doba 30–40 dnů a housata jsou schopna letu již po 60. dnu života.
Labuť Bewickova (Cygnus bewicki)
Tato v přírodě vzácně se vyskytující ( Evropa a Asie) labuť je vzácností i v chovech.
Jde o menší druh – váha 5,5–6,3 kg, rozpětí 1,8 až 2,1 m. Husa na 4–6 vejcích sedí 29–30 dnů a housata jsou schopna letu již od 40-ti dnů věku. Krátká inkubační doba a brzká létavost housat je dána tím, že v místě hnízdění je díky povětrnostním podmínkám pouze krátká doba na hnízdění a labutě musí brzo odletět do zimoviště.
text a foto: Jaroslav Němec
|
