Po přečtení nadpisu jistě část čtenářů očekává návštěvu u chovatele exotického ptactva, ale věřím, že se ozve i někdo, kdo doma zvolá: "Vidíš, smáli jste se mi a tady o tom píší". Rok co rok se touto dobou objevují hlášení o pozorování kolibříka sajícího v letu nektar z květů na zahrádce, za oknem, na louce… Kdybychom byli někde na vhodném místě ve střední nebo jižní Americe, nebylo by to nic divného, ale u nás, kde nemáme kolibříky ani v ZOO?
Vysvětlení je však prosté. Nejde vůbec o ptáka, ale o motýla dlouhozobku svízelovou (Macroglossum stellatarum) patřící k lišajům, kteří jsou na rozdíl od ní vesměs aktivní jen v noci. Protože má velmi dlouhý sosák, vůbec neusedá na květy jako jiní motýli, ale v letu zasune sosák přímo do květu až k nektaru. Velmi rychlými pohyby křídel se přitom dokáže udržet na místě ve vzduchu jako miniaturní vrtulník. Jindy zase celý květ obtančí a svůj sosák stále přemisťuje na další místa, kde neomylně najde novou porci sladké šťávy. K dokonalému zmatení nezasvěceného pozorovatele pak přispěje vzhled zadečku, který je nezvykle tvarovaný a vybarvený, takže jen dokreslí iluzi kolibříka vířícího vzduchem.
Pokud na tohoto tvorečka někde narazíte, zastavte se na chvilku a jen tak se dívejte. Určitě to stojí zato.
text a foto: Adolf Goebel
