Tento sklípkan patří do čeledi Theraphosidae (sklípkanovití) a do podčeledi Eumenophosinae (sklípkani).
Obývá rovníkovou Afriku, Niger, Ghanu, Benin.
Dorůstá velikosti (v těle) 8 cm a v rozpětí nohou až 15 cm. Patří mezi největší africké norové sklípkany.
POPIS: Jeho mohutné tělo spolu s končetinami je zbarveno hnědočerně, pro dobré splynutí se zeminou. Hlavohruď je mírně vypouklá. Zadeček není kulatý, ale oválný. Dalším typickým znakem jsou silné zadní končetiny. Osrstění je husté a chloupky jsou krátké. Dospělé samice mají zpravidla tmavší zbarvení - černé. Samci jsou naopak hnědí. Mláďata mají už po 3. svleku typický oválný zadeček.
Dospělí samci mají na konci makadel bulby, nemají ovšem tibiální háky.
CHOV: Jedná se o norového sklípkana, proto vyžaduje už od mládí vyšší vrstvu substrátu. Substrát udržujeme středně vlhký. Vodu s miskou odrostlí pavouci s radostí uvítají, po napití ji ale zakopou. Proto ji musíme pravidelně vykopávat a obnovovat.
Umisťovat kůru, rostliny či kameny je úplně zbytečné. Sklípkan si totiž v celé ploše terária zbuduje jednu velkou noru a případné dekorace většinou pohřbí.
Teplota by měla být okolo 27 °C a vlhkost asi 75 %.
Krmíme převážně cvrčky. Velkým zvířatům vypouštíme do nádrže pár cvrčků, aby si je pochytali. K pořádnému nasycení předkládáme myši.
ODCHOV: Samice při pářícím aktu zaklánějí zadeček dozadu, takže samec musí vynaložit mnoho sil, aby se mu zasunutí bulbů do spermatéky podařilo.
Moje samička, která je poměrně klidná, udělala kokon, v němž bylo asi 250 mláďat. Kokon byl samici po celou dobu nošení ponechán. Za tu dobu jej neustále držela klepítky. Před vypuštěním mláďat ho položila a natrhla. Samice za celou dobu, kdy opatrovala kokon, nepřijala žádnou potravu, vchod do nory byl zcela zakopán a nešly na něm znát žádné známky toho, že by samice vylézala ven.
Pro snášenlivost mláďat, kterou se vyznačují, mohla být ponechána spolu až do 4. svleku.
• Hysterocrates hercules - mládě v 7. svleku
POZOR: Jedná se o agresivní a toxicky významný druh. První obranou je výhružný postoj a po něm následuje jedovaté kousnutí. Pokud je zrovna při vyrušení otočen k nepříteli “zády” zpravidla používá kopání zadními končetinami.
I přes jedovatost a nervozitu tohoto druhu, vlastním již zmíněnou dospělou samici, která je velice klidná. Odchyt zvířete provádíme odhrabáním substrátu a odejmutí pavouka krabičkou.
Příbuzné druhy: H. gigas.
text a foto: Opluštilová Jarmila