V příspěvku “mláďata po dvaatřicáté” ve Fauně č. 16 jsem se mimo jiné zmínil o vážení králíků na výstavách. Těší mě, že se našli dva pozorní čtenáři, kteří upozornili na skutečnost, že v zahraničí se váží. Takže uvedu vše na správnou míru. Především, byly myšleny Evropské výstavy, kde se na rozdíl od běžných výstav skutečně neváží.
Na výstavách v zahraničí (např. bavorská výstava Straubink) aj. posuzovatelé skutečně zvířata váží a to dokonce na svých digitálních vahách. A tak je možné vidět na oceňovacích lístcích hmotnost s přesností na 1dkg. Z pohledu chovatele a návštěvníka výstav se mě tento krok zdá až příliš důsledný a s každým nažráním či vymočením se mění. A tak nějaké deko nemůže hrát žádnou roli (mimo zakrslíků). Při působení na našich výstavách za ta léta můžu konstatovat, že pro některé pořadatele je velký problém sehnat váhu vůbec nějakou. A viděl jsem až kilové rozdíly mezi králíkem váženým na nepřesné váze a vážením v mé ruce. A tak jsem mnohokrát přesvědčil pořadatele, že se hmotnost mnou určená od skutečnosti neliší více jak o 10 - 20 dkg, což je plně dostačující. Navíc se příjem zvířat a samotné posuzování nezdržuje a dnes, kdy většina pořadatelů volí posuzování na sobotu, kdy již po poledni je výstava otevřena, je každá minuta dobrá. Na straně druhé mnohdy chovatel vědomě naváží více nebo posuzovatel přidá. Mělo by to ale být s rozumem a citem a povolenou tolerancí. Mnozí chovatelé problém hmotnosti či “nehmotnosti” stejně řeší “omlazením“ zvířat. Pokud nejsou králíci hotoví, jen těžko tuto skutečnost lze poznat, vyjma stupně přelínání.
Proto bych doporučoval nevážit a mít pouze jednu kontrolní váhu a to váhu, která naváží skutečnou hmotnost -- váhu přesně vážící. Myslím si, že zavádět extrémy ze zahraničí při současném stavu ekonomiky a počtu členů našich organizací není v našich podmínkách nutné a prozatím proveditelné. Tolik byla moje povinnost upřesnit myšlenky z příspěvku “mláďata po dvaatřicáté.
