Je to jeden z nejčastěji chovaných štírů, ačkoliv jeho toxicita není zanedbatelná. Pro staršího, nemocného člověka nebo malé dítě může být dokonce nebezpečný. Většinou sice vede bodnutí tímto štírem pouze k bolestivému lokálnímu otoku v okolí rány, ale je mi znám i případ, kdy si po bodnutí dospělé samice můj kolega poležel 10 dní v nemocnici (nutno podotknout, že má vrozené poškození jater).
Ke zjištění, že jed je poměrně účinný i pro teplokrevné živočichy, jsem došel také pokusem. Moje největší samice bodla dospělou myš, která po necelých dvou minutách zemřela.
Chovnou skupinu - 1 samec a 4 samice (1,4) chovám asi 3 roky (jedná se o F2 generaci z odchovu) v teráriu 30 x 30 x 30 cm s podkladem písku a kamenné drtě. Zvířata jsou vůči člověku i jeho zásahům do terária spíše lhostejná, pouze při snaze odchytit některý z exemplářů, zaujímá štír obranné postavení. Terárium je vytápěno 15 W žárovkou připojenou na spínací hodiny a je jednoduše vybaveno několika kousky kůry, pod nimiž se štíři s oblibou schovávají. Důležitá je malá miska s vodou, ze které si podle mých pozorování při nedostatku potravy doplňují nezbytné tekutiny.
Krmím čerstvě zabitými cvrčky (a jiným hmyzem), které předkládám v různých částech terária. Štíři si je při svých nočních pochůzkách najdou. Živé krmení nabízím pouze v době, kdy se žádný ze štírů nechystá na svlékání. Opatrnost je na místě, protože jsem takto díky cvrčkům přišel o svoji pátou samici.
Odchov štírů Buthus occitanus se mi podařil u dvou samic (přestože jsem páření nepozoroval) a to 23 a 16 mláďat, třetí samice mláďata “sežrala” (někdy se to při malém počtu larev stává) a čtvrtá mladé neměla. V době, kdy píši tento článek, jsou všechny čtyři samice březí - 2 jsou ve vysokém stadiu březosti.
Zástupci tohoto druhu jsou velmi krásní, nenároční a vděční chovanci, kteří vám při troše základní péče ukáží mnoho zajímavého ze svého života.
