Pouze krotký nebo alespoň polokrotký papoušek se naučí napodobovat slova nebo určité zvuky. Prvním úkolem každého chovatele proto je, aby se stal pták krotkým a přítulným. Pouze klid a trpělivost nás dovede k tomuto cíli. Netrpělivostí, změnami v umístění klece a dokonce i trestáním papouška pak docílíme pravého opaku. Velcí papoušci mají neobyčejně dobrou paměť. Hrubá chyba může zcela narušit vztah chovatele a papouška. Čím je pták mladší, tím rychleji pokračuje přivyknutí na chovatele a prostředí. Staří papoušci zřídka kdy úplně zkrotnou.
Stručný návod k ochočení papouška
Papouška, kterého jsme právě přinesli, necháme vylézt samotného z přenosky do klece. Jednak nevíme, zda nekouše a pak tím také zabráníme, aby se bál lidské ruky. Klec nechávám stát vždy na stejném místě, nejlépe v klidném rohu, kde není průvan, ne v temnu, ale také ptáka chráníme před palčivými slunečními paprsky. Několik prvních týdnů bychom jej měli nechat v naprostém klidu, aby si důkladně zvykl na ošetřovatele a členy rodiny. Při kontaktu s papouškem děláme klidné pohyby a při tom na něj mírně promlouváme. Některý pták se stává důvěřivým brzy, druhému to trvá o něco déle. Pro bližší kontakt s papouškem používáme různé pamlsky. Pamlsek držíme po určitou dobu trpělivě u klece a nepřijde-li si pták pro něj, připevníme jej pak na klec.
Když pták bere krmivo z ruky, můžeme otevřít dvířka klece a opatrně jej zkusit poškrábat na hlavě. Později se snažíme podstrčit prst pod jeho nožky, až postupně docílíme toho, že papouška můžeme na prstě vyndat z klece. Chováme se naprosto klidně a hlavně se vyvarujeme prudkých pohybů.
Některým papouškům můžeme zastřihnout křídlo, což nám zajistí, že pták neulétne. Ponechává se na vůli ošetřovatele, zda po přepelichání znovu křídlo zastřihne. Někteří jedinci mají rádi muže, jiní ženy, někteří naopak děti. Usuzuje se, že sameček více tíhne k ženám a naopak samička k mužům -- není to ale pravidlem.
Pouze naprosto klidný pták se naučí pronášet celá slova. Slova, která chceme ptáka naučit, je nutné odříkávat pomalu a zřetelně. Ženský a dětský hlas se k tomuto účelu hodí lépe, než hlas mužský.
Některé druhy mají zvláštní dispozice pro mluvení (žako), jiní zase mají své přednosti v hravosti, skotačivosti a přítulnosti (kakadu). Zřídka najdeme obě vlastnosti současně. Žako se dá zhruba označit jako dobře mluvící druh, zřídka ale však přítulným a kamarádským, vždy si ponechá určitou dávku nedůvěřivosti. Oproti tomu kakadu (druhy se širokou chocholkou hovoří lépe než druhy s chocholkou úzkou) napodobují různé pohyby a vyznačují se spíše pohybovým nadáním. Amazoňani jsou zpravidla velmi způsobní, jejich schopnost k mluvení je u jednotlivých druhů a jedinců odlišná, ale v jejich řeči zůstává přírodní přízvuk. Amazoňani také často používají svůj přírodní zvuk, což může někdy působit dost rušivě.
Jednotlivě chovaný pták zkrotne rychleji, než papoušek chovaný ve společnosti jiných papoušků. Také jeho chování je klidnější. Několik papoušků v domácnosti se často předstihuje hlasitostí svých přírodních „křiků“.
Je možné dobře docílit toho, aby pták pronášel příslušná slova ve vhodnou chvíli. Např. ráno zdravíme papouška: „dobrý den“, při odchodu: „nashledanou“. Z literatury jsou známi žáci, kteří se naučili sto a více slov, pískali celé melodie ap. Zajímavé také je, že čím více zná pták lidských slov, tím méně používá svůj přírodní hlas.
