Elaphe taeniura friesei
Tento poddruh bývá někdy uváděn podle místa původu také pod nomenklatoricky nesprávným českým názvem užovka “tajvanská”. Svůj chovný pár mám již 5 let. “Taeniury” mě zaujaly svým velmi pestrým zbarvením. Hřbetní strana bývá zbarvena značně variabilně, většinou olivově zeleně, žlutohnědě až žlutě. Přes hřbet se táhnou dvě řady černých skvrn a asi v polovině těla přecházejí v tmavě hnědé až černé pruhy. Za každým okem mají černou, dozadu změřující slzu, břicho je žlutavé až šedé.
Moje samice je zbarvena sytě žlutě, zatímco samec je olivově zelený a to se dle mého názoru jedná o sourozence.
Užovky chovám v teráriu rozměrů 110 x 60 x 60 cm s podkladem písku a velkou vodní nádrží, která je využívána spíše výjimečně. Zařízení tvoří vrstva nepříliš vlhkého rašeliníku, kusy kůry, kameny a pařez, který obě “taeniury” využívají jako úkryt. Vytápění zajišťuje 40 W žárovka.
Tyto užovky jsou velmi vděčnými chovanci a nepohrdnou jakoukoliv potravou (myši, potkani, pískomilové, křečci, morčata, ptáci, malí králíci). Přestože si myslím, že jsou to sourozenci a oba jsou po celý život chováni společně (s výjimkou zimování) a ve stejných podmínkách, jejich povahy a chování jsou dosti odlišné. Zatímco samec je klidný, vyrovnaný a neútočný, samice je pravý opak. Vždy vyráží po potravě první, je schopná dusit i 4 myši najednou, je útočná a velmi rychlá. Přesto žije tento pár v harmonii již 5 let a dočkal jsem se dokonce dvou bezproblémových odchovů. Poprvé snesla samice do rašeliníku 9 a podruhé 12 vajec, ze kterých se při teplotě 27 °C vylíhla všechna mláďata dlouhá kolem 50 cm asi za 70 dnů. Všechna přijímala dobře holátka hned po prvním svlékání.
• Elaphe taeniura f. - samec (130cm) požírá vrabce
Ze svých zkušeností mohu říct, že jsou to nesmírně zajímavá zvířata, jejichž nenáročnost i poměrně nízká cena z nich činí ideální chovance pro začínající teraristy.
