Vytisknout

Je opravdu mnoho lidí, kteří se nemohou rozhodnout a neznají ani klady a zápory při držení feny či naopak psa. A že opravdu to rozdíl je, jistě potvrdí ti, kteří zkušenosti s obojím pohlavím již mají.

Fena:

— Zpravidla 2x (některá plemena pouze 1x) ročně hárá. Je to období trvající v průměru 3 - 4 týdny a asi 10 dní je opravdu nutné fenku hlídat, aby ji nenavštívil nezvaný vynalézavý nápadník. S háravou fenou většinou není možné navštěvovat chovatelské akce a soutěže (jen ve výjimečných případech). Nezřídka v období hárání fena podává rozdílné pracovní výkony - je-li výcvikově vedena. Po určitou část hárání feny barví, tedy pro udržení čistoty v bytě je většinou nevyhnutelné použití speciálních kalhotek.
— U některých fen se občas objevuje “falešná březost”, kdy se chovají tak, jako by očekávaly narození štěňat. Ty vidí v hračkách a oblečení, které doma najdou.
— Může mít štěňata (ať už chtěná - na které se každý majitel fenky těší, či nechtěná - “vámi neuhlídaná”). Pokud se rozhodnete, že štěňata od své fenky nikdy chtít nebudete (z jakéhokoliv důvodu), je možné ji nechat vykastrovat a veškeré problémy spojené s háráním odpadnou.
— Jsou většinou lépe ovladatelné, tedy i poslušnější, přítulnější, jemnější, “nerozhodí” je háravá fena v okolí, ani na procházkách tolik neočichávají každý centimetr půdy.
— Nevenčí se každých pár metrů a neznačkují každý keř, což ocení zejména ti, kteří si potrpí na krásnou zahrádku plnou okrasných keřů.
— V menší míře se mezi nimi objevují dominantní jedinci a “rváči”.
— Zejména pro začátečníky je vhodnější fena. Stejně tak mladý človíček, který tíhne k výcviku psů na cvičišti by měl rozhodně sáhnout po fence.

Pes:

(Zjednodušeně by se dalo říci, že platí opak, než-li je výše uveden, přesto vyjmenujme si specifika psů-samců).
— Jsou podstatně hůře ovladatelní, nachází-li se v jejich blízkém okolí háravá fena. Taktéž jejich špatná ovladatelnost je v místech, kde se háravá fena venčila, či se pouze prošla.
— Častěji mají sklony vyhledávat “rvačky-souboje”, či alespoň dalším psům stejného pohlaví dávat najevo své “vyšší postavení”.
— Více dominantních jedinců se najde mezi psy než-li mezi fenami.
— Jejich ovladatelnost bývá problematičtější, naopak nezřídka jsou tzv. tvrdší a nekompromisní (i v obraně) než-li feny. Nelze však tvrdit, že toto je pravidlem.
— Zejména díky háravým fenám v okolí mají větší sklony k toulání.
— Intenzivně značí své teritorium a velmi obtížně se jim vysvětluje, že na keře a květiny v zahradě se to nesmí. Taktéž na vycházkách mají snahu označkovat každý roh, strom či popelnici.
— Odpadají problémy s háráním a s případným nechtěným nakrytím.
— Některé problémy (např. utíkání za háravými fenami, přílišná dominance …) se v některých případech dají odstranit nebo alespoň omezit kastrací psa.

Každé plemeno má svá další specifika a i jisté, byť často minimální povahové rozdíly mezi psem a fenou. Pouze zkušený a dobrý chovatel daného plemene vám tyto povahové rozdíly sdělí.

Zda je právě pro vás lepší fenka či pes bohužel většinou ukáže až samotná zkušenost, kdy si teprve plně uvědomíte, co zmiňované “klady a zápory” představují.

Eva Nohelová