Moji ptáci mě každý rok překvapí něčím novým a ne jinak tomu bylo i letos. Když jsem v roce 1970 začínal s těmito krasavci, byli to po andulkách a korelách nejčastěji chovaní papoušci v té době. Byli ještě dost drazí, ale mě se tenkrát hrozně líbili. Pořídil jsem si bezvadný pár, se kterým jsem si užil dost radostí i starostí. Papoušky zpěvavé jsem pro jejich krásu choval patnáct let, než jsme se přestěhovali do Nové Paky. Když jsem tady znovu s chovem začínal, nezbylo už pro ně ve voliérách místo, protože jsem zde mohl postavit jen omezené množství. Stále na ně s vděčností vzpomínám, protože mi pomohli postupně k lepším druhům, které jsem chtěl ve svých voliérách mít. Papoušek zpěvavý je krásně barevný a nenáročný pták, hodící se i pro úplné začátečníky. Jeho předností je snadné hnízdění a ochota odchovávat i náročnější druhy ptáků. Bez obtíží snáší naši zimu, pokud má voliéru chráněnou proti studeným větrům a plískanicím. Při dobrém ošetřování vydrží mnoho let, já měl nejstaršího zpěváka 14 let v plné síle. V současné době jsou prodáváni papoušci zpěvaví o něco méně urostlí než dříve, ale stále jsou to ptáci pěkně vybarvení a čilí.
Já jsem letos koupil na inzerát pár těchto papoušků od chovatele z Prahy. Potíž byla v tom, že je nechtěl poštou poslat a já pro ně nechtěl schválně jet. Pomohla náhoda, do Prahy jel syn a tak jsem ho požádal, zda by mi je nepřivezl. Byl jsem na ně dost zvědavý a nezklamali mě. Krásný velký vybarvený samec s čilou samičkou. Byl jsem spokojen. Dal jsem je do voliéry, kde byli mladí papoušci královští a tudíž jsem u nich nepředpokládal zahnízdění. Zpěváci zde měli dělat takovou barevnou kulisu. Dostali budku, o kterou se začali ihned zajímat. Od té doby ve voliéře byli pány oni. Neustále královské odháněli z blízkosti své budky, posléze nenechali samici královskou ani v budce její, ve které začala hrabat. Ti museli být stále v proletové části a jen ke krmení zalétávali dovnitř. První jejich snůška byla jalová a tak jsem čekal, jak dopadne druhá. Zdálo se mi, jako by sameček neměl o páření zájem, ale iniciativu převzala samička. Po několika krátkých pářeních samečkem ho prostě nahnala na výletové okénko, naskočila na samečka a několikrát se takto odpářila sama. Samička tak vlastně dělala samečka, což on si velmi nechal líbit. Takto se pářili mockrát a může mi to potvrdit kolega Lenfeld, který mě přišel navštívit a zrovna toto páření probíhalo. Hrozně jsme se tomu oba divili, protože to nikde dosud nebylo ani popsáno. Z tohoto spojení byli vysedění čtyři mladí, odchovaní jen dva. Další kuriozita nastala při třetím hnízdění. Samička již dost silně pelichala a přesto seděla na čtyřech plných vajíčkách. Jednou k večeru koukám, samička venku, vajíčka studená. Asi po hodině jsem je rozbil a ve všech byly ještě živé zárodky. Do dvou dnů se měly klubat. Pak jsem teprve přišel na to, proč samička snůšku opustila. Vykoupala se a že byla rozpelichaná, již nedolétla do budky, o což se stále pokoušela. Tak jsem se sám připravil o odchov.
