Agrionemys horsfieldi
Testudinidae
Výskyt: Domovem této zajímavé a vcelku snadno dostupné želvy je oblast mezi Kaspickým mořem na západě, severní hranicí Pakistánu na východě a Iránským pobřežím Ománského zálivu na jihu.
Je obyvatelem stepí a polopouští až pouští od nížin do 1200 m.n.m.
Popis: Tento druh se vyznačuje čtyřprstými končetinami. Její krunýř je na pohled více plochý než u známých želv ze Středomoří (Testudo sp.), karapax je zbarven světle hnědě a žlutě, většinou je každý jeho štítek tmavě hnědý a směrem k okraji světlejší, s každým letokruhem více žlutý. S přibývajícím stářím žlutá barva převládá. Samci mají delší ocas. Dorůstá délky asi 20 cm ( karapax).
Terárium a chov: Velikost chovných zařízení lze měnit s přibývajícím věkem a velikostí zvířat. První dva roky vystačíme s nádrží 40 x 60 x 30 cm pro dva kusy, v dalších letech raději větší. Skleněná terária se příliš neosvědčují, aspoň podle mých zkušeností, protože želvy sklo v krátké době poškrábou tak, že je neprůhledné. Daleko více se mi osvědčila nádrž v podobě dřevěného truhlíku, jehož boky jsou vysoké jen tolik, aby želvám zabránily v úniku. Dno pokryjeme vrstvou písku, postačují asi 3 cm, nad kterým je ve vzdálenosti asi 15 cm nainstalována výhřevná žárovka. Terária v tmavších částech místnosti je nutné přisvěcovat zářivkou. Jediným zařízením těchto ubikací jsou misky na vodu a potravu. Pro estetický dojem lze však na prostředek větších ubikací umístit několik kamenů.
Želvy krmíme co nejrozmanitější potravou - předkládáme listy a květy rostlin - pampelišky, čínské zelí, normální zelí, salát,různé plevele, apod., dále strouhanou mrkev, pokrájené ovoce - jablka, hrušky,mandarinky, banán, aj., ale i natvrdo vařená vejce, syrové maso - především rybí a usmrcená holata myší. Každé krmení posypeme směsí drcených vaječných skořápek, roboranu a plastinu (2:1:1).
Z hlediska správného vývoje je podle mého názoru nezbytné pravidelné ozařování horským sluncem - minimálně jednou týdně ze vzdálenosti 1 m po dobu 10 minut. I z tohoto důvodu je vhodné výše popsané chovatelské zařízení, kde zvířata zhora lehko osvítíme, aniž bychom byli nuceni s nimi hýbat, přemisťovat je, apod. Velmi důležité je, než k ozařování horským sluncem přistoupíme, nechat jej běžet pár minut na „zahřátí“.
Jinou možností je použít lampu nebo zářivku s podílem UV pro celodenní použití (např.Reptistar, aj.), nebo napevno instalované zářivky pro krátkodobé použití, které necháme svítit denně jen 0,5 - 1 hodinu (např. Special UV-A, Tladk, Terrasona UV lampa, aj.).
• agrionemys horsfildi
Každý týden věnujeme svým miláčkům trochu času mimo běžné ošetřování a přemístíme je do škopíku s vlažnou vodou, kde je necháme pár minut brouzdat a přitom jim vlhkou houbičkou otíráme krunýř a zlehka je poléváme. Voda v nádrži by měla sahat želvám k bočnímu spojení plastronu a karapaxu, tak aby se ani zatažené nemohly utopit. Po koupeli je osušíme a platron (spodní část krunýře) i karapax (vrchní část) naleštíme vatičkou namočenou v jedlém kuchyňském oleji.
Při správném způsobu chovu má želva krunýř nádherně lesklý, bez vad, souměrný a především na omak tvrdý jako kámen.
Další nezbytností, bez níž želvy strádají, je zimování. Není potřeba se ho zaleknout. Od poloviny října jednoduše přestaneme želvy krmit, začátkem listopadu je naposledy vykoupeme ve vlažné vodě (zde se zpravidla při každém koupání i vyprazdňují) a přemístíme je v bedničce nebo plastové nádobě (s pískem na dně a mělkou miskou na vodu) do nejchladnější části bytu, např. na toaletu, do ložnice, do sklepa (zde pozor na hlodavce), kde se snažíme udržet 15 - 18oC. Po týdnu vyjmeme napájecí misku, zvýšíme vrstvu vlhkého písku na 5 - 10 cm a želvy zasypeme listím, senem, nebo natrhaným novinovým papírem a s celou zimovací nádobou je umístíme v dolní části chladničky, kde se teplota zpravidla pohybuje kolem 8 - 10oC. Každé 2 týdny provedeme kontrolu - všímáme si stavu želv a vlhkosti prostředí, aby zvířata neležela v mokru, ale nesmí ani vyschnout. To nejlépe poznáme podle písku, který můžeme v případě potřeby i mírně zalít, protože nadbytek vody se ztahuje ke dnu.Písek však nesmí být zase příliš „nacucaný“. Koncem ledna až v polovině února převedeme naše miláčky znovu na týden do prostředí s teplotou 15 - 18oC a pak již do vyčištěného a připraveného terária. Od této doby znovu začínáme s krmením, koupáním a ozařováním.
Samičky kladou 2 krát do roka zhruba 4 vejce, z nichž se při 28oC inkubační teploty líhnou mladí asi za 3 měsíce.
K chovu je nutná registrace CITES.
Literatura: Szalay F.,Szalayová H.:Želvy, SZN 1990
Zych J.: Želvy, Brázda 2000
FAUNA 7/96
