Vytisknout

Když jsem si před 10 lety zakoupil od jednoho chovatele samici papouška žlutotemenného a posléze pracně sehnal na burze v Uherském Hradišti i samce, s údivem jsem zjistil, že mám úplně odlišné ptáky. Od té doby jsem se začal o poddruhy papouška žlutotemenného zajímat a s pomocí přátel, chovatelů, fotících papoušky v chovech a zoologických zahradách po celé Evropě i rozpoznávat. I když moje poznatky nejsou pravděpodobně stoprocentní a nedělám si tímto článkem nárok na vědeckou práci, věřím, že mnohým chovatelům orientačně moje poznatky poslouží. Už proto, že české specializované literatury mnoho není a jediná česká kniha zabývající se poddruhy africých papoušků vyšla v roce 1981. Přesto si této knihy pana Milana Vašíčka vysoce vážím a použil jsem ji jako základ názvosloví ve svém článku.
Papoušek žlutotemenný se k nám v posledních deseti letech mnohem více dováží a stouply u nás i počty jeho odchovů, takže začíná stejně jako v západní Evropě společně s papouškem senegalským být populárním druhem. V Africe obývá tento papoušek největší území a vytváří na něm celkem šest poddruhů. Takže jde společně s alexandrem malým africkým o nejrozšířenějšího papouška Afriky, který se přizpůsobil jak životu v lesích, tak v savanách či městských parcích. Zrovna tak je najdeme jak v rovinatých savanách, tak na vysočinách, až do poměrně vysokých nadmořských výšek, do 1600 m. To ledacos napovídá o přizpůsobivosti těchto ptáků. Před samotným popisem musím čtenáře upozornit na individuální kresbu jednotlivých ptáků, která se může lišit i u jednoho poddruhu jako například u známých amazoňanů modročelých. Následkem různých dovozů dochází také ke křížení v chovech a pravděpodobně i ke křížení poddruhů v přírodě na hranicích výskytu.
Papoušek žlutotemenný čadský
(Poisephalus meyeri meyeri) žije nejseverněji. Je to asi ten papoušek žlutotemenný, jak si ho všichni chovatelé představují. Hlavu, vrch těla a horní prsa má popelavě hnědá. Na temeni a holením peří je žlutá skvrna. Kostřec a spodní partie těla je modrozelená. Zobák tmavošedý, nohy šedočerné a duhovka oka oranžovočervená. Poddruh Meyeri meyeri je však větší oproti ostatním poddruhům. Bývá také nejčastěji dovážen do Evropy a pochází z Čadu, jižního Súdánu a východní Etiopie.
Papoušek žlutotemenný ugandský
(Poisephalus meyeri saturatus). Vrch těla je tmavší, kostřec domodra a postava bývá drobnější. Vyskytuje se v Ugandě, Burundi a Keni.
Papoušek žlutotemenný konžský
(Poisephalus meyeri matschiei). Tento poddruh považuji za nejhezčí a je také k nám nejméně dovážen. Ptáci jsou tmavší, žluté skvrny na křídlech a temeni větší. Kostřec bývá tyrkysově modrý. Rozšíření je v jihovýchodní Keni, severní Malawi, jihovýchodním Zairu.
Papoušek žlutotemenný mosambický
(Poisephalus meyeri transvaalensis). Vrch těla je výrazně bledší, rovněž žluté skvrny jsou malé oproti jiným poddruhům. Tento poddruh obývá většinou suché savanovité oblasti. Výskyt je severní Mozambik, Rhodezie, Lesoto až po Transvaal.
Papoušek žlutotemenný angolský
(Poisephalus meyeri reichenowi). Vrch těla je tmavě hnědý, chybí žluté zbarvení na temeni. Postava je spíše drobnější. Vyskytuje se v Angole a v sousední oblasti Zairu.
Papoušek žlutotemenný jihoafrický
(Poisephalus meyeri damarensis). Ptáci jsou větší, vrch těla je bleděhnědý a chybí žluté znaky, případně jsou jen malé na křídlech. Snad i v důsledku toho nejsou tolik hezcí a žádaní. V chovech jsem se s těmito papoušky nesetkal. Možná také proto, že jižní Afrika má přísné zákony a dokáže si svoji přírodu uchránit.

Pavel Jelínek